Boží hod vánoční neboli Narození Páně patří spolu s Božím hodem velikonočním (Zmrtvýchvstáním Páně) k největším a nejvýznamnějším svátkům liturgického roku. Podle křesťanských tradic bychom si měli připomínat den narození Ježíše Krista. Jistě znáte ten příběh, ve kterém se těhotná dívka Marie se svým snoubencem, tesařem Josefem z Nazaretu, vydali ze severního Izraele do Betléma, ležícího nedaleko Jeruzaléma, aby se tam zúčastnili povinného sčítání lidu. A právě tam se jim narodil boží syn. O této události se píše ve dvou evangeliích - Matoušově a Lukášově. První vypráví o třech mudrcích a jejich darech, druhý o dítěti položeném do jeslí a o pastýřích, kteří se mu přišli poklonit. Liturgické slavení Kristova narození začalo asi ve 3. století n. l. a tato oslava je údajně poprvé doložena v Římě r. 336. O historičnosti narození není pochyb, vedle evangelistů o ní píší starověcí dějepisci židovští i pohanští. Se slavností Narození Páně je tradičně spojena také příprava scén narození, tzv. betlémů. Je to tradice, která má sloužit k rozjímání a pochází od sv. Františka z Assisi, který poprvé vystavěl „Betlém“ v roce 1223. Tradiční jsou také vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled.

Podle lidové tradice je Boží hod dnem, kdy se nemá pracovat. Dříve se světnice ani zápraží tento den nemetly, nesměly se dokonce ani stlát postele a v domě nesmělo viset žádné prádlo, protože by to mohlo znamenat neštěstí do domu. I v dnešní uspěchané době si většina lidí po náročných přípravách na Vánoce konečně najde čas odpočívat a užívat si sváteční atmosféry. Tento slavnostní den se převážně nese v duchu rodinných návštěv a hodování.

A na závěr ještě jedna z pranostik, vztahující se k tomuto významnému dni: „Je-li Božího narození v sobotu, bude málo ovoce, ale vydaří se žito“.

Jana Bojanovská, 25. 12. 2021