Když jsem před sedmi lety nastoupila do jihlavské galerie, KEP v Olomouci byla mým prvním setkáním s kolegy edukátory. Pamatuji si, že jsem se z dvoudenního setkání vrátila naprosto nadšená. Profesionální přístup, skvělé zázemí a naprosto otevřená komunikace mě ohromila. Se stejnými pocity jsem se z Olomouce vrátila i tentokrát. První den jsme strávili v Arcidiecézním muzeu (AMO) a druhý v Muzeu moderního umění. Tady nás kolegyně podrobně seznámily se dvěma edukačními programy, které vznikly ke sbírkovým předmětům, jenž byly nově digitalizovány a nejsou ve stálé expozici muzea ani galerie. Přístup, jak veřejnosti představit díla, která nejsou běžně k vidění, mě mile překvapil. Prezentace s prohlídkou zabrala celé dopoledne. Po obědě nás kolega David provedl výstavou maďarského umělce Lászla Laknera, kterého většina z nás neznala. Poté jsme se rozloučili s tím, že se už všichni těšíme na další KEP J Ale vraťme se na začátek, o den dříve.
Setkání zahájila předsedkyně KEP Lucie Haškovcová, která nás informovala o činnosti komory a aktivitách, které zajišťuje. Následovala prohlídka nových výstavních prostor a expozice v podkroví Arcidiecézního muzea. Po obědě na tuto prohlídku navázal vedoucí edukačního oddělení Marek Šobáň, který nám představil svůj nový edukační program s názvem S vidinou druhého břehu. Sami jsme si mohli část programu vyzkoušet doslova na vlastní kůži. Cílem bylo seznámit se s programem a prožít si jeho první část, abychom mohli navázat na diskuzi, která se věnovala tématu o smyslu a hodnotě lidského života, morálce a touze po nesmrtelnosti napříč staletími. Námět zaujal mnoho kolegů a připomínky i komentáře k námětu i programu samotnému byli velice přínosné i pro mě samotnou. Program, který následoval, úplně neopustil předchozí téma. V pohybovém workshopu s lektorkou Annou Boček Ronovskou jsme se věnovali možnosti pohybových a somatických přístupů v edukaci. Tématem bylo Tělo a ne-skutečno. Pro mě osobně další skvělý zážitek, díky kterému vím, že se pohybu nemusím obávat a je možné ho zařadit i do našich edukačních aktivit. V podvečer následoval další workshop, na kterém jsme měli možnost pracovat s 3D perem a fotografií. Den byl uzavřen společenským setkáním, opékáním buřtů a noční zážitkovou hrou, která probíhala v potemnělém AMO. Kolegové z Olomouce nám ukázali, jak se dá edukace využít úplně při každé příležitosti. Překvapením byla závěrečná zvuková instalace, při které jsme se seznámili s příběhem malého Ježíška. Ten byl zasazen do současného reálného života a zakončený slovy vypravěčky, která si povídá s Pannou Marií: „Tak papinky a líbáček, moje Milostiplná!“ Milý zážitek, který nás pobavil svoji hravostí. Vynalézavost kolegů je, vypadá to, bezbřehá.
Hanko, Deniso, Renáto, Davide a Marku, děkuji za milé a inspirativní setkání!
Takže do třetice! Papinky a líbáček, těším se na příště!
Pavlína Pitrová, duben 2024
