O galerii

BUDOVA KOMENSKÉHO

Tento dům užívaný v současnosti jihlavskou galerií se nachází v ulici vedoucí z horní strany Masarykova náměstí. Vznikl spojením dvou sousedních domů v roce 1864.

Oba domy byly postaveny na úzkých a dlouhých parcelách, typických pro městskou výstavbu vrcholného středověku. Pozůstatky starších domů však byly zničeny ničivým požárem města v roce 1551 a následnou novou výstavbou.

Z podoby domu nově vystavěného po požáru a dokončeného roku 1577, se dochoval vstupní portál, dolní síň (tzv. mázhaus), dvoulodní sklep a horní patrová síň. Prostor síně je zaklenut osmidílnou klenbou. Dochovaná malířská výzdoba její kápě pochází z konce 16. století a je jednou z nejzajímavějších památek renesanční Jihlavy.

Počátkem šedesátých let minulého století byl celý dvojdům rekonstruován ke galerijním účelům.

Tento dům se nachází v ulici, která se dle nejstarších písemných pramenů jmenovala Špitálská. Směřovala k severní městské bráně a představovala jednu z významnějších ulic města, kde bydleli bohatí měšťané.

Dům užívaný v současnosti jihlavskou galerií vznikl spojením dvou sousedních budov v roce 1864. Oba domy byly postaveny na úzkých a dlouhých parcelách, typických pro městskou výstavbu vrcholného středověku, a tak se dá předpokládat, že jejich předchůdci zde stály již ve 14. století. Pozůstatky starších domů však byly zničeny ničivým požárem města v roce 1551 a následnou novou výstavbou.

Jeden z těchto domů (nalevo při pohledu z ulice) od konce 15. století obývala rodina Geschlů, která tehdy patřila k těm společensky významněji postaveným.

Z podoby domu nově vystavěného po požáru a dokončeného roku 1577, se dochoval vstupní portál, dolní síň (tzv. mázhaus), dvoulodní sklep a horní patrová síň.

Kamenicky zdobeným vstupním portálem z konce 16. století se vstupuje do přízemní místnosti, která dříve sloužila jako prodejní a výrobní část domu. Mázhaus je zaklenutý čtyřmi poli hřebínkové klenby na střední pilíř, který tvoří dominantu vnitřního prostoru. Po stranách jsou v zadní části dvě komory, které nejspíše sloužili jako místnosti šenkovní (dům měl povolení k výrobě vlastního piva). Při domech stály sladovny, pro zrání piva měly vhodné rozsáhlé sklepní prostory.

Dalším renesančním portálkem se schodištěm vstupuje do horní patrové síně, která tvoří centrální část domu. Tento čtvercový centrální prostor, sahající z prvního patra přes druhé patro až do podstřeší vytvářel věžovitou světlíkovou nástavbu krytou stanovou střechou. Navenek vystupoval nad střechy okolních částí domu, takže byl přímo osvětlen denním světlem.

Prostor síně je zaklenut osmidílnou klenbou. Dochovaná malířská výzdoba její kápě pochází z konce 16. století a je jednou z nejzajímavějších památek renesanční Jihlavy. Na její kápi je zobrazeno osm postav andělů hrajících na různé hudební nástroje. Hlavní pohledové místo zaujímá anděl, který má v rukou rozevřenou bibli s německým citátem žalmu Davidova o chvále Hospodinu. Podobné náměty byly časté především v protestantských domech a odkazovaly na zálibu v provozování pěveckých spolků. V jedné místnosti prvního patra je přibližně ze stejné doby dochován dřevěný strop s malířskou výzdobou rostlinnými ornamenty.

V ústřední vysoké síni se dochovaly ve fragmentárním stavu další čtyři renesanční portály a ve druhém patře se zčásti dochovala původní arkáda. K domu bylo ve druhé polovině 16. století do dvora přistaveno ještě křídlo jednopatrové budovy s arkádovou chodbou. To však bylo ve třicátých letech minulého století zbořeno.

Z původní podoby druhého domu (při pohledu z ulice pravého) se mnoho nedochovalo. Při stavební rekonstrukci z roku 1864 byl při sloučení obou domů značně přebudován. I  zde  se však zachovala původní přízemní síň, tzv. mázhaus, sklenutý čtyřmi poli křížové klenby na střední pilíř.

Počátkem šedesátých let minulého století byl celý dvojdům rekonstruován ke galerijním účelům. Celková dispozice domu byla změněna odstraněním četných příček a vestaveb, kterými byl dům přizpůsobován provozním potřebám v průběhu 19. a první poloviny 20. století.  Obnovena byla podoba patrové síně a doplněny chybějící části kamenických prvků.

29. listopadu roku 1964 zde byla slavnostně otevřena první výstava.

Dnes galerie prostory domu využívá především pro pořádání výstav současného umění. V přízemní části je provozován galerijní prostor Alternativa, který slouží prezentaci inovativních kurátorských projektů. Sklepní místnost sloužila do roku 2016 jako stálá expozice haptického umění.

V současné době se zde nachází zvuková galerie IGLOO, která prezentuje umělce pracující primárně se zvukem. V budově jsou dále umístěny kancelářské, depozitární a skladní místnosti.

BUDOVA MASARYKOVO NÁMĚSTÍ

Druhá budova, kterou galerie využívá, se nachází na dolní straně Masarykova náměstí.

Jelikož město Jihlava bylo založeno již v polovině 13. století a již brzy na to byl králem vydán stavební řád stanovující pravidla výstavby, dá se předpokládat, že i na parcele tohoto domu stál jeho předchůdce již ve středověku. Původní podobu tohoto gotického domu však díky častým požárům již dnes nelze určit.

V 16. století zde došlo k výstavbě dvoupatrového domu, z něhož se do dnešních dnů dochoval kamenný vstupní portál, klenutá přízemní síň, tzv. mázhaus a patrová síň v druhém podlaží budovy.

V patře se nachází hodnotná zrcadlová klenba s výsečemi po obvodu a konzolami ve výběžcích. Pochází nejspíše z doby přelomu 18. a 19. století a její výskyt v městském prostředí je ojedinělý.

Pro potřeby galerie byla budova zrekonstruována v druhé polovině osmdesátých let minulého století.

Dvoulodní vstupní síň, tzv. mázhaus, je zaklenutá křížově na konzoly a dvojici mohutných toskánských sloupů. Na konzolách je kamenická výzdoba s motivem lví tváře i kamenickou značkou datující stavbu do roku 1591.

Na tuto síň navazuje schodiště do mezipatra a místnost, jež původně sloužila nejspíš jako „černá“ kuchyně. V zadní části přízemí je valeně sklenutý průchod do dvora a do země zčásti zapuštěná komora s gotickým portálkem.

Sjednocujícím prostorem prvního a druhého patra byla vysoká síň se schodištěm, která byla osvětlena denním světlem nadstřešními okny.

V patře do náměstí byly rozsáhlé světnice s dvěma okny a komorou po boku, na níž navazovala černá kuchyně. Zatímco přízemí sloužilo prodejní a výrobní činnosti, prostory v patře byly obytnou částí majitelů domu, zámožnějších měšťanů. Z původního schodiště se kvůli rozsáhlým vestavbám ve druhé polovině 19. století bohužel nic nedochovalo.

Hodnotná je zrcadlová klenba s výsečemi po obvodu a konzolami ve výběžcích. Pochází nejspíše z doby přelomu 18. a 19. století a její výskyt v městském prostředí je ojedinělý. Na klenbě se zachovala původní štuková výzdoba tvořená kombinací vejcovce a perlovce.

Pro potřeby galerie byla budova zrekonstruována v druhé polovině osmdesátých let minulého století. Došlo především k odstranění četných vestaveb z devatenáctého století, které vnitřně dělily prostor na mnoho bytových jednotek. Zcela nově muselo být vybudováno schodiště v patrové síni.

Rekonstrukce budovy byla dokončena v roce 1989 a ještě téhož roku zde byla otevřena stálá expozice ze sbírek galerie.

V současné době je pro stálou expozici využíváno dvou horních pater budovy a přízemí a první patro slouží k pořádání výstav zaměřených na české umění 19. a první poloviny 20. století. Pozornost je zde také věnována umění regionálnímu.