Komentovaná prohlídka výstavy byla součástí druhého konferenčního dne. Expozicemi nás provedli hned tři průvodci. Kurátorka výstavy Sandra Baborovská, vystavující umělec Jakub Jansa (se svým psem) a edukátorka Markéta Slachová Goldová. Což byl naprostý luxus! Výklad jsme tak měli díky individuálnímu přístupu každého z nich velice rozmanitý. Stejně jako program celé konference.

Když jsem si přečetla celý program konference, byla jsem trochu překvapená, možná až zaskočená, z jejího rozsahu. Oba dny totiž začínaly v 10 a konec byl naplánovaný v pondělí na 19 a v úterý na 18 hodinu. Tak nabitý program bývá náročné ustát, nebo spíše usedět. Ovšem v případě této konference utekl čas jako voda. Jednotlivé příspěvky byly poutavě podané, svižné a hlavně nesmírně zajímavé. Pro příklad uvedu příspěvek platformy Labodoble s názvem Fotochemický film jako nástroj eko:logického poznání nebo Práce s filmovým materiálem jako součást edukačních aktivit kina Ponrepo, či v dnešní době velice aktuální téma Mobilní telefon a jeho využití při filmové a audiovizuální výchově prezentované Aeroškolou. Ve druhém bloku jsem se dozvěděla o mně neznámých platformách (CinEd, Filmouka, Animetod), které audiovizuální edukaci podporují a nabízejí k využití pro školy či kulturní instituce. Po odpolední pauze pokračoval večer projekcí němého filmu Faust (F. W. Murnau, 1926) a koncertem skupiny Nauzea Orchestra. To vše v nádherných prostorách Domu U Kamenného zvonu, které jsou sami o sobě velkým zážitkem.

Druhý den konference jsme zahájili již zmiňovanou komentovanou prohlídkou výstavy Myslet filmem. Po ní následovala doslova smršť workshopů, na které bylo možné se přihlásit hned první den během úvodní prezentace. Kapacita byla omezená, takže každý účastník se mohl zapsat pouze na určitý počet programů. Vybrala jsem si workshop Animované příběhy spolku Opak, kde jsme si na jednotlivých stanovištích mohli vyzkoušet různé metody animace. A kinopříběhy Paměti národa s projekcí filmu Let096 aneb posrpnová emigrace z Československa. S jednotlivými lektory bylo možné diskutovat a doptávat se na další informace týkající se jejich práce a projektů.

Z Prahy jsem odjížděla nadšená, plná dojmů a v hlavě se mi rodí plány, jak v rámci naší galerie využít audiovizuální potenciál. Navíc jsem se potkala s kolegy z ostatních galerií a institucí, což je vždy velice milé.

Moc bych chtěla poděkovat kolegyním z edukačního oddělení Galerie hlavního města Prahy Lucii, Markétě, Alici, Verče a Jolaně za skvěle připravenou konferenci. Holky, díky!

Pavlína Pitrová, únor 2024