V roce 1946 se účastnil výstavy nejvýznamnějších mladých umělců Československa „Art Tchécoslovaque 1938–1946“ v Galerii la Boëtie v Paříži. Hned v následujícím roce se malíř dočkal samostatné výstavy, kterou mu uspořádal SVU Aleš v brněnském Domě umění. Po roce 1948 politický vývoj v tehdejším Československu těžce dopadl na umělce se silnými morálními zásadami, vírou v humanitní ideály a svobodu a značně zkomplikoval jeho tvůrčí činnost. Bohumír Matal nemohl dlouhá léta vystavovat, uzavřel se ve svém ateliéru a dál neúnavně tvořil v duchu Skupiny 42. Později se mu podařilo seskupit kolem svého ateliéru v Brně na České ulici skupinu přátel, z níž roku 1957 vzešla tvůrčí skupina Brno 57. Po roce 1968 odešel z Brna na venkov, do Prudké u Doubravníku, kde si zakoupil starý zpustlý mlýn, který postupně opravil a přestavěl na ateliér. Zde také po delší nemoci 7. července 1988 zemřel.
Jeho tvorba byla zpočátku ovlivněna surrealismem, poté se orientoval k snově zabarvenému civilismu, v duchu tématiky Skupiny 42 se zabýval vztahem člověka a moderní techniky a civilizace. Postupně se ovšem propracoval k abstraktní malbě ovlivněné kubismem. V 60. letech se v díle Bohumíra Matala objevila lyrická abstrakce a experiment, kromě malby se v dalších letech věnoval také scénografii, grafice (ex libris) a monumentálním realizacím v architektuře.
Téma cyklistů se v Matalově tvorbě objevilo již v roce 1946, ovšem tehdy jako vyjádření představy člověka ovládajícího stroj. V letech 1952-1959 vytvořil sérii obrazů s námětem cyklistů, tentokrát ve smyslu člověka sportujícího. Cyklisté na závodním okruhu nepřipomínají pouze téma Matalovy členské Skupiny 42 člověk a stroj, ale také radost z pohybu, kterou malíř, sám vášnivý cyklista, důvěrně znal. Vznikly tak dokonalé pohybové studie, zachycující sportem vypracovaná těla závodníků, kde lze postupně sledovat proces přeměny reálných forem do geometrizující struktury barevných ploch. Jedním z pozdních děl tohoto cyklu je také jihlavský obraz, ve kterém se téměř vytrácí reálné postavy a převládá hra barev a oválných i trojúhelníkových tvarů. Bohumír Matal zde dospíval ke stále svébytnějšímu tvarosloví i výtvarné formě, jež předznamenaly v jeho tvorbě nástup čistě abstraktních pláten.
Jana Bojanovská