Dílo měsíce
František Dörfl Z cyklu "Konstrukce organismů", 1990 - 94

František Dörfl
Z cyklu "Konstrukce organismů", 1990 - 94

kombinovaná technika, sololit
56,5 x 45,5 cm

v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava

Nekonečný makro- i mikrokosmos, neklidnou, téměř explodující energii evoluce, ale i hravost nebo latentní agresi – to vše můžeme shledat ve vystaveném díle jihlavského patriota Františka Dörfla. Téma Konstrukce organismů probleskuje mezi názvy jeho děl již v předchozích obdobích, v šedesátých a sedmdesátých letech. V samotném slovním spojení se kloubí racionalita technika s temperamentem a živelností, která čas od času vyvěrala z nitra tohoto na povrchu zdánlivě klidného muže. Autentický záznam, svěží jako právě vytvořené graffiti, však prošel důkladnou revizí a výstupní kontrolou.

 

Říjen 2021

 „Vzhledem k tomu, že většina mých prací vzniká dlouhodobě – při různých psychických stavech, zážitcích, v období radosti nebo žalu, v klidu či vzrušení, chci, aby obdobně mohly působit i zaujmout diváka. Obrazy se léty v ateliéru kupí a kupí a já se pokouším častým díváním, přemýšlením a porovnáváním je dotvářet. Snažím se dosáhnout stále lepších výsledků buď odstraněním nebo přemalováním některé části či prvku, které během doby zastaraly, zevšedněly nebo byly jinak překonány, a neváhám nahradit menší či větší část díla tím, co považuji za nejlepší.“ svěřuje se František Dörfl ve svých úvahách o smyslu tvorby. V našich sbírkách se nachází ještě jedno dílo z cyklu Konstrukce organismů. Jeho motiv se více orientuje ke středové ose, evokuje techniku dekalku či Rorschachův test. Zpracování ústředního motivu souvisí s autorovou snahou ornament revitalizovat, v čemž se shodoval se svým jihlavským souputníkem, Jindřichem Boškou. Barevnou impresi, tečkování – obklopující v tomto případě objekt v centru – používá umělec od sedmdesátých let.

 

Jako autodidakt urazil František Dörfl ve smyslu svého uměleckého vývoje úctyhodnou cestu. Mezi významné impulsy patřilo setkání s pracemi Paula Kleea a Juana Miró, školení Theodora Bechníka, a jako pro mnohé umělce v našich zemích setkání s dílem Mikuláše Medka nebo Vladimíra Boudníka. Přes figurální a krajinné motivy se František Dörfl v šedesátých letech propracoval ke kaligrafickým kompozicím a malbám založených na principu korigované náhody. V grafických listech komponoval otisky nalezených průmyslových prefabrikátů, vytvářel barevné objekty, sochy. Na počátku šedesátých let se také setkal s teoretikem Arsénem Pohribným. Ten roce 1967 spoluzaložil Klub konkrétistů. První tuzemská výstava klubu, který sdružoval především umělce zabývající se geometrickou abstrakcí v tehdejším Československu, se uskutečnila v jihlavské galerii. Zúčastnili se jí také František Dörfl a Jindřich Boška.

„Tvorba je jako řetězová reakce“, poznamenává si František Dörfl. Vzhledem k tomu, že názvem „Řetězová reakce“ též opatřoval své cykly již od šedesátých let – a pokud připustíme, že v titulech děl lze hledat klíč k principu jejich vzniku – řetězení interakcí v průběhu tvorby může být synonymem organické „konstrukce“ obrazu. Tvůrčí exploze, jejíž roznětkou byl Dörflův génius, by se snad dala jinými slovy popsat jako bohatě rozvětvená řetězová reakce různorodých technik a postupů, vzájemně ze sebe organicky vyvěrajících.