Historie tohoto svátku sahá do roku 1980 a pochází z Havaje, kde vznikl u příležitosti migrace keporkaků. Ti sem připlouvají pravidelně na přelomu zimy a jara z Aljašky. Díky své zvídavé povaze, kdy se nebojí přiblížit k lodím na krátkou vzdálenost, se stalo jejich pozorování oblíbenou turistickou atrakcí. Na Maui, jednom z havajských ostrovů, je tato událost každoročně oslavována festivalem – the Maui Whale Festival je velkolepou událostí, plnou zábavných, vzdělávacích akcí pro celou rodinu, hudebních vystoupení, ale především oslavou těchto majestátných živočichů.

Tento svátek má ale samozřejmě mnohem hlubší poselství – zvýšit povědomí o negativních dopadech lidské činnosti, které tyto obří mořské savce ohrožují, jako je znečišťování oceánů, nadměrný hluk způsobený vodní dopravou nebo komerční rybolov, a zamyslet se nad způsoby, jakými můžeme velryby před těmito negativními vlivy chránit.

My jsme pro tento den ze sbírek galerie vybrali abstraktní práci s názvem Ponorka – velryba z tvorby Ladislava Nováka (4. srpna 1925 – 28. července 1999). Ve svém díle prozkoumával rozhraní mezi literaturou a vizuálním uměním. Ze skrytu Třebíče, kde se živil jako překladatel a středoškolský pedagog, udržoval styky se světovým uměním, zejména tím francouzským. Byl členem mezinárodního hnutí Phases, které sdružovalo výtvarné umělce, básníky a spisovatele, přátelil se zejména s jeho mluvčím, básníkem Édouardem Jaguerem (v roce 1969 zorganizoval putovní výstavu hnutí s premiérou v jihlavské galerii). Inspirován surrealismem se ve své práci pokoušel o nalézání zázračna, velkou roli v jeho tvůrčím procesu hrála náhoda. V básnické tvorbě ho zajímala konkrétní poezie, pracující s viditelnými a slyšitelnými objekty. Jeho básně často vznikaly manipulací cizích textů (nazýval je např. „spečené“ či „preparované“ texty). Věnoval se fónické (auditivní) poezii s využitím magnetofonu, později spolupracoval s rozhlasem. Od poloviny padesátých let vznikaly první onomatopoické básně, tvořené pouze jednotkami zvukové stavby, fonémy.

Také díky přátelství s Jiřím Kolářem se začal na počátku šedesátých let věnovat aktivně výtvarnému umění. I ve výtvarném umění Novák experimentoval s nejrůznějšími kresebnými a grafickými technikami. Na konci padesátých let se inspirován dílem Jacksona Pollocka zabýval tzv. drippingem, kdy se barva vylévá a stříká na plátno, nové metody a postupy objevoval zejména na počátku šedesátých let. Tzv. slisované růže vznikaly protrháváním vrstvami papírů či knih. V cyklu Démoni a Démony využíval reprodukce z časopisů, postavám vyřezával oči, které případně umísťoval na jiná místa v obraze. V topologických kresbách byla východiskem automatická kresba, jejíž čáry se nesměly křížit. Alchymáže vznikaly narušováním a chemickým destruováním nalezených reprodukcí. Veronáže jsou gestické stříkané a lité kresby tuší doplňované kresbou či koláží, pojmenované podle místa vzniku, italské Verony. Ladislav Novák se neomezoval pouze na plochu papíru, kreslil i ve volné krajině, do sněhu a na kameny. Po prvních výstavách v šedesátých letech nesměl dlouhou dobu publikovat ani vystavovat.

Dílo s názvem Ponorka – velryba je z roku 1990. Jedná se o froasáž, techniku, kterou autor vynalezl v polovině šedesátých let. Jejím základem je zmačkaný papír (název vznikl z francouzského „froisser“ = mačkat). Po opětovném rozložení jsou zřetelné obrysy, z nichž pomocí opětovného nanášení akvarelové barvy a tuše vznikají fantaskní výjevy, ironické a hravé, ale také se silným melancholickým podtextem. Froasážím se Novák věnoval intenzivně zejména od počátku sedmdesátých let, pozdější alchymážofroasáže vznikají zmačkáním a chemickým narušením reprodukcí.

Text o L. Novákovi připravila Lenka Dolanová v rámci díla měsíce července 2016.

Jana Jarošová, 16. 2. 2025