Tento strom je symbolem míru, moudrosti, plodnosti, prosperity, zdraví, štěstí, stability a klidu. Symbolizuje také věčné spojení mezi člověkem a zemí. Cílem tohoto svátku je tedy chránit olivovníky a podporovat hodnoty, které symbolizují. Žádný jiný strom nebyl v historii tolik chválen, malován a opěvován. Doprovázel středomořské národy v dobách prosperity i strádání a zanechal svůj jedinečný otisk v jejich kulturní tradici, například jako součást posvátných obřadů, ale i v každodenním životě. Miluje středomořské slunce, roste i na vyprahlých a kamenitých půdách a přežívá i v suchu a silném větru.

Olivovník se pěstoval již před 8 000 lety na Středním východě pro velké množství oleje v dužině jeho plodů. Féničané pak rozšířili jeho pěstování po celém pobřeží Středozemního moře v Africe a jižní Evropě. Archeologické nálezy dokazují, že olivový olej nebyl používán pouze v kuchyni. Využíván byl také ke kosmetickým účelům, k masážím, ale také k účelům náboženským a sloužil dokonce jako platidlo.

Již v antickém světě byl olivovník symbolem míru, blahobytu a plodnosti. Za dob Homéra získal velmi důležitou roli v každodenním životě Řeků. Homér nazval olivový olej „tekutým zlatem“ a Hippokrates „velkým léčitelem“, protože jej používal při mnoha svých léčebných postupech. Podle řecké mytologie byl olivovník symbolem bohyně Athény, ta se na Akropoli utkala v souboji s bohem moře Poseidonem o patronát nad městem. Podle pověsti věnovala bohyně městu první olivovník na světě a souboj vyhrála. V klasických Athénách byl tedy považován za posvátný dar z nebes a byl patřičně chráněn státem. Olivový věnec připevněný na dveřích znamenal, že syn odešel do světa, ve válce poražení prosili o mír s olivovou větvičkou. Olivové a vavřínové ratolesti byly splétány do věnců, kterými se oceňovali zasloužilí a ctihodní občané. Vítězové olympijských her byli původně korunováni věncem uvitým z proutků divokých olivovníků. Rovněž ve starověkém Římě se stal olivový strom, podle tradice dar římské bohyně Minervy (obdoba řecké Athény), symbolem míru. Římané se také zasloužili o první nástroje na lisování oliv a postupné zlepšování metod konzervování oleje. 

Také v křesťanském světě je olivová ratolest symbolem míru. Nejznámější zmínka o olivovníku je v biblickém příběhu o Noemovi, jemuž po potopě přinesla holubice právě olivovou ratolest. Židé vnímají plod olivovníku jako část bohatství své země, platící za důkaz a výraz blahobytu a dále například v Koránu je olivovník zmiňován jako posvátný strom.

Dnes se pěstování olivovníků daří i v mnoha dalších zemích světa s mírným klimatem, včetně  amerického kontinentu. První stromky přivezli Španělé v polovině 16. století do Peru, později se rozšířily také do Mexika i Kalifornie a o jejich produkci se pokouší třeba i v Číně a Austrálii. Jejich využití se neomezuje pouze na plody, také olivové dřevo je velmi ceněno nejen pro svou nezaměnitelnou kresbu, ale také kvůli své tvrdosti.

Olivovníky jsou proslulé dlouhou životností a po právu bývají nazývány „věčným stromem“, některé dřeviny nalezené například v Palestině zde totiž mohou růst již od vzestupu křesťanství. Nejstarším, největším a nejzachovalejším olivovníkem, který stále ještě plodí, je pravděpodobně známý exemplář nacházející se ve vesnici Ano Vouves na řecké Krétě. Jeho věk ovšem není možné přesně určit (uvádí se 3000–5000 let), jelikož má vyhnilý dutý kmen, což je pro staré olivovníky charakteristické. 

Z našich galerijních sbírek jsme k oslavě Světového dne olivovníku vybrali obraz malíře a pedagoga Otakara Nejedlého (14. 3. 1883, Roudnice nad Labem – 17. 6. 1957, Praha). Ten absolvoval v letech 1898–1901 soukromou krajinářskou školu Fr. Engelmüllera, a od roku 1904 studoval soukromě u Antonína Slavíčka v Kameničkách. Podnikl několik studijních cest po Evropě a v letech 1907–1910 pobýval také v Indii a na Ceylonu. Tato cesta významně ovlivnila celou jeho pozdější tvorbu, v níž převládl kult barvy a sklon k monumentalizaci krajiny. V letech 1925–1957 byl profesorem speciální krajinářské školy na pražské Akademii. Od roku 1904 byl členem SVU Mánes a od roku 1926 také dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. Nejedlého obraz „Olivová zahrada“ nacházející se ve sbírkách OGV v Jihlavě sice není datován, ovšem je pravděpodobné, že tento olej na plátně vznikl v době jeho pobytů v jižní Itálii a na Korsice v letech 1927–1930, kdy sem zajížděl se studenty své krajinářské školy na zimní plenérové pobyty.

Jana Bojanovská, 26. 11. 2024