Právě tento den před 185 lety (r. 1839) byl členům francouzské Akademie věd oficiálně představen vynález daguerrotypie, čímž byla světu zpřístupněna jedna z prvních prakticky využitelných fotografických metod. Autor metody, která se podle něj nazývá daguerrotypie, francouzský malíř a vědec Louis Daguerre (1787–1851), je pokládán za jednoho z průkopníků a otců fotografie. K nim se řadí také jeho spolupracovník francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce (1765–1833), který je považován za autora první dochované fotografie vzniklé v r. 1826. Fotografickou metodu poté zdokonaloval například britský chemik John Herschel, který jako první použil výrazy „fotografie“ nebo „negativ“ a „pozitiv“. Dále britský vynálezce, lingvista a matematik William Fox Talbot (1800–1877) autor fotografické techniky zvané kalotypie (charakteristická velkým kontrastem, ostrým obrazem a papírovými negativy), která ve 40. letech 19. st. definitivně nahradila daguerrotypii. Talbot byl také autorem prvního návrhu přenosného fotoaparátu a jako první na světě položil základy světelné sazby a fotografování s bleskem. Své významné místo v dějinách fotografie pak mají ještě například francouzský fotograf a vynálezce Hippolyte Bayard (1801–1887), který vynalezl svůj vlastní fotografický proces známý jako přímý pozitivní tisk a zorganizoval první veřejnou výstavu fotografií na světě, a Hercule Florence (1804–1879), francouzsko-brazilský malíř a vynálezce rozvíjející metodu negativ–pozitiv. Významným mezníkem ve vývoji fotografie byl dále objev barevné fotografie (r. 1861), náhrada skleněných fotografických desek plastickým filmem (90. léta 19. století) a také vznik digitální fotografie (1969, resp. 1981), což je vlastně už historie zcela nedávná. Vůbec první prototyp přenosného digitálního fotoaparátu vyvinul r. 1975 Steve Sasson, inženýr firmy Kodak, ovšem skutečné digitální aparáty vznikly až v polovině 80. let. Digitální fotografie představuje trend, který se dnes rozvíjí obrovskou rychlostí. Stala se nedílnou součástí našeho života, kdy prostřednictvím fotoaparátu v mobilních telefonech zaznamenáváme naše emoce, každodenní zážitky i významné události.

A koho jiného si v tento den představit než ikonu české i evropské fotografie Josefa Sudka (1896–1976), autora nezapomenutelných motivů Prahy, ateliérových aranžmá, zátiší, krajinných záběrů, reportáží i reklamních snímků. Na obraze z našich sbírek jej zachytil jeho současník, malíř a ilustrátor Josef Brož (1904–1980). Ten se kromě portrétů a figurálních kompozic věnoval především malbě krajin, která jej zavedla mimo jiné také na Vysočinu. Po studiích na pražské uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera studoval rok u Františka Kupky v Paříži, byl členem Umělecké besedy a Skupiny 58. Stárnoucího fotografa zachytil v roce 1958, sedícího a rozjímajícího v barokizujícím červeném křesle, svým charakteristickým temperamentním malířským stylem, sytými barvami nanášenými pastózní malbou a úspornou kompozicí.

Jana Bojanovská, srpen 2024