Jedná se o neoficiální oslavu této celosvětově oblíbené pochoutky, ať už je podávána samostatně nebo jako součást nejrůznějších jídel. Jsou pořádána společenská setkávání, během kterých účastníci vytvářejí a konzumují nejrůznější slaninové pokrmy. Někdy dokonce vznikají celé menu z produktů obsahujících slaninu - od předkrmů a hlavních chodů až po dezerty.

Tradiční slanina je označení pro solené či uzené vepřové sádlo pocházející z břišní části prasete, tedy nejčastěji z vepřového hřbetu nebo boku bez kosti a kůže, kdy se v řezu střídají proužky sádla a masa. Vyrábí se naložením do soli na několik týdnů a případně pozdějším vyuzením, čímž získává charakteristickou slanou chuť a silně kouřové aroma.

Slanina má dlouhou historii a byla důležitou součástí stravy v mnoha kulturách. Její původ sahá tisíce let zpátky, kdy byl poprvé zaznamenán proces solení masa k jeho konzervaci. Dnes je slanina populární díky rozmanitosti způsobů její přípravy. Může být smažena, pečena, grilována nebo dokonce i vařena nebo sušena. Každý z těchto způsobů přípravy dodává slanině jedinečnou chuť a texturu. Velmi oblíbená je zejména v západní kuchyni, kde se obvykle servíruje jako součást snídaně, ale také se stala základní ingrediencí v mnoha pokrmech.

Ze sbírek OGV v Jihlavě jsme k oslavě této kulinářské delikatesy vybrali tematicky příbuzný akvarel Františka Hoplíčka z roku 1920, nazvaný Zabíjačka. Tento významný moravský malíř, grafik a skvělý sportovec (23. 4. 1890 Zvole u Zábřehu – 13. 4. 1946 Olomouc) vystudoval v letech 1907–1912 pražskou akademii u profesorů Vlaho Bukovace a Rudolfa Ottenfelda a další výtvarné vzdělání pak získal na studijních pobytech ve Vídni a Antverpách. Poté se natrvalo usadil v Olomouci, kde se roku 1920 oženil, vedl zde soukromou malířskou školu (od r. 1928) a věnoval se organizaci kulturního života ve městě. Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (od r. 1914) a zakládajícím členem Klubu přátel umění v Olomouci. 

Je zajímavé, že kromě výtvarného talentu byl i nadaným a úspěšným sportovcem. Již v době studií v Praze závodil za pražský sportovní klub Slávii, kde se kromě hokeje aktivně věnoval lehké atletice, zejm. vrhačským disciplínám. Jako první český oštěpař překonal hranici 40 metrů a v kouli držel výkonem 12,18 m český rekord 13 let. V hodu oštěpem dokonce v roce 1920 reprezentoval ČSR na VII. olympijských hrách.

Jako malíř se věnoval především figurální a portrétní malbě, v krajinářské tvorbě upřednostňoval rustikální témata, zejména nejrůznější venkovské práce. Náměty čerpal z krajiny své milované Hané, portrétoval její lid, zachycoval krásu krojů a řemesel. Jeho velkou tvůrčí inspirací bylo také sportovní prostředí, kromě obrazů se sportovní tematikou, vytvářel rovněž návrhy na sportovní diplomy a rozsáhlé bylo jeho působení v oblasti užité grafiky.

Jana Bojanovská, 7. září 2024