Grenache je totiž jedna z nejrozšířenějších a historicky významných odrůd červeného vína na světě. Její historie sahá až do starověku, protože vyžaduje horké a suché podnebí, své kořeny má pravděpodobně v oblasti Středomoří, kde ji začali pěstovat už Římané. Pochází nejspíše z oblasti Aragonie v severním Španělsku, kde je známá jako Garnacha. Odtud se její pěstování rozšířilo do jižní Francie a na Sardinii, ovšem daří se jí také v San Joaquin Valley v Kalifornii a dokonce až v daleké Austrálii. Pěstuje ji tedy téměř celý svět, tvoří z ní blendy nebo cuveé, Francouzi dokonce i proslulé Châteaunef-du-Pape – červené víno té nejvyšší kvality. Tato odrůda je známá svou výraznou a charakteristickou chutí a vůní. Ať už sáhnete po francouzském Grenache nebo španělském vínu Garnacha, můžete se těšit na plné červené víno s vyšším obsahem alkoholu a lehkou pikantností. Další z charakteristik této odrůdy jsou tóny červeného a tmavého ovoce jako jsou jahody, maliny, ostružiny a třešně, ale dokonce i kávy nebo jemného bílého pepře. Při delším zrání se v ní rozvíjejí ještě delikátní kořenité tóny. Vína vyrobená z této odrůdy mívají nedostatek kyselin, tříslovin a barviv, proto se tato odrůda používá obvykle ve směsi s jinými odrůdami, kde většinou tvoří dominantní složku a dodává sametový a smyslný pocit v ústech. Vína, jejichž základem odrůda Grenache je, pravidelně získávají významná ocenění. Jsou vhodná k tmavým a grilovaným masům i zvěřině. 

Mezinárodní den Grenache vyhlásila Asociace Grenache roku 2010 a připadá na každý třetí zářijový pátek. Má být oslavou tohoto hroznu a všech odrůd a ročníků vína, které z něj byly, jsou a budou vyrobeny.

Užijte si tedy tento den se sklenkou dobrého vína a třeba i pohledem na olejomalbu ze sbírek OGV v Jihlavě, kterou vytvořil v roce 1955 pod názvem Vjezd do vinice František Jiroudek (17. února 1914 Lhota u Semil – 15. června 1991 Praha). Tento český malíř, grafik, scénický výtvarník a pedagog se po maturitě roku 1933 přestěhoval do Prahy, aby studoval nejprve krátce na Umělecko-průmyslové škole, poté na Vysoké škole technické v Praze a nakonec absolvoval studia na Akademii výtvarného umění u prof. Williho Nowaka (1935–1939). V roce 1939 se stal spoluzakladatelem skupiny s názvem Sedm v říjnu a od roku 1941 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1961–1970 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1970–1985 také jejím rektorem. Během let 1982–1987 byl předsedou Spolku československých výtvarných umělců a Spolku českých výtvarných umělců.

V počátcích své umělecké tvorby v době války se věnoval scénické tvorbě, navrhoval scény a kostýmy pro divadlo v Ostravě, maloval obrazy z divadelního prostředí a s náměty divadelních tragédií odrážejících válečnou dobu. Po válce, v létě roku 1946 navštívil poprvé Paříž a do jeho díla výrazně pronikl vliv Pierra Bonnarda. Věnoval se figurálním a monumentálním dílům, ilustracím a především pak krajinomalbě, která jej tematicky neopustila do konce života. Roku 1954 objevil krajinu na Mělnicku, v okolí Liběchova (Malý Liběchov) a tento vinařský kraj si velmi oblíbil. A právě zde patrně také namaloval o rok později již zmíněné plátno z našich sbírek.

Jana Bojanovská, 20. 9. 2024