První ročník proběhl roku 2001 a zorganizovala jej Rada Evropy společně s Evropskou unií. Do pořádaných akcí se tehdy zapojily miliony lidí v celkem 45 zemích. Tématem jednotlivých aktivit byla oslava jazykové rozmanitosti v Evropě a propagace učení se cizím jazykům. Mezi hlavní cíle Evropského dne jazyků tedy patří zejména zvýšení povědomí veřejnosti o důležitosti jazykového vzdělávání, podpora vícejazyčnosti a mezikulturního porozumění, propagace jazykového a kulturního bohatství Evropy a podpora celoživotního učení se jazyků ve škole i mimo ni. Jazyky otevírají dveře k novým přátelstvím, novým kulturám a novým příležitostem a usnadňují nám život při cestách do zahraničí. Evropský den jazyků je příležitostí k oslavě všech jazyků, kterými se v Evropě mluví, včetně těch menšinových. Jako každý rok i letos proběhne řada aktivit organizovaných po celé Evropě. Podrobné informace jsou k dispozici například na webových stránkách Evropského dne jazyků.

Ze sbírek OGV v Jihlavě jsme pro tento den vybrali obraz Karla Valtra Dialog z roku 1991. Malíř a grafik Karel Valter (17. února 1909, České Budějovice – 17. listopadu 2006, Tábor) je spjat s krajinou jižních Čech. V 30. letech byl členem českobudějovické výtvarné skupiny Linie. Autoři Linie byli v civilním životě převážně pedagogové, stejně tak i Karel Valter. Tomuto svému povolání zůstal věren celý život – po 2. světové válce vyučoval v Táboře na tamní Lidové škole umění. Vedle intenzivní výtvarné činnosti se příležitostně věnoval též komponování komorních skladeb. Předválečná tvůrčí perioda v Linii se u Valtera stejně jako u ostatních (Josef Bartuška, Oldřich Nouza, Emil Pitter a další) navzdory odloučenosti od uměleckých center vykazovala avantgardním zaměřením (mytologizace moderní civilizace, důraz na experimentální výtvarné techniky) a obeznámeností s tehdejšími progresivními proudy v umění (poetismus, konstruktivismus, surrealismus). Skupina byla velmi aktivní, vydávala mj. vlastní časopis. Tuto dynamickou praxi českobudějovických umělců rozvrátil příchod 2. světové války, během níž byl Karel Valter vězněn za odbojovou činnost v koncentračních táborech Terezín a posléze Buchenwald. Po válce se Valter orientuje zejména na olejomalbu a jeho celoživotním tématem se stává krajina. Poučen moderními výtvarnými tendencemi od expresionismu po surrealismus stál však vždy stranou jejího realistického zpodobování. Ze své učitelské praxe vpustil do svého rejstříku prostředků též instinktivnost dětského výtvarného projevu. Své krajiny pojímal jako scenérie vrstvících se přírodních dějů, lidských dramat, užíval rozmanitých perspektiv a expresivních barevných kombinací. Obrazový prostor se u něj vyznačuje častým užitím vyvýšeného horizontu a jistou měkkostí, neboť znaky dějů, jevů a věcí před divákovýma očima spíše vyplouvají a zase ustupují, než že byly zasazeny do nějakého perspektivního úběžníku.

Dílu Dialog dominuje dvojice holých potemnělých kmenů při okraji pole, jsou pojaty úhrnně v básnické zkratce – mohou připomínat též lidské siluety či torza. Vzájemné sousedství je jejich osudem a rozpravy mezi nimi se odehrávají v křížení a spletenosti větví, do kterých se v podzimním čase jen zřídka opře slunce. To ozáří pokroucenost těl, pavučinu mezi nimi. Obraz může být vnímán jako meditace o čase – úvaha o vzájemném působení různých přírodních sil, o oběhu látek, o pozici člověka v jemu vlastním životním prostoru. Valterova poválečná krajinomalba neztrácí na svobodě a volnosti, od modernistického utopického ladění se však autor odvrací – tvůrčí akt je více intimní.

Jana Bojanovská, 26. 9. 2024

Text o Karlu Valterovi byl součástí díla měsíce listopadu 2016, autorem je Jaroslav Grodl.