Tato oslava lásky a všech zamilovaných zdomácněla postupně i u nás především mezi mladou generací a doplňuje tak náš tradičnější 1. máj – lásky čas… I když se dnes mnozí lidé na tento svátek dívají především jako na zvyk importovaný ze Západu, ve skutečnosti má ryze evropské kořeny a vychází z římských i raně křesťanských tradic.
Samotný příběh o sv. Valentýnovi je ale dodnes zahalen tajemstvím. Odkud se legenda o sv. Valentýnu vzala? Valentýn byl podle většiny historiků pravděpodobně biskupem z Terni, který žil ve 3. století. Kolem života tohoto světce dodnes panují nejasnosti. Existují totiž dvě legendy, ve kterých se nejspíš prolínají životy dvou stejnojmenných osob. První legenda tvrdí, že byl popraven kvůli lásce. Císař Markus Aurelius Claudius II. v době své vlády zrušil manželství, protože nechtěl, aby se muži rozptylovali od vojenských povinností. Jenže Valentýn i přes zákaz zamilované páry tajně oddával, čímž si podepsal ortel a byl 14. února 269 popraven.
Druhá legenda naznačuje, že Valentýn zemřel kvůli svým léčitelským schopnostem. Podařilo se mu totiž uzdravit syna známého rétora Kratóna. Podle legendy se za chlapce modlil, až jej Bůh vyslyšel a syna zázračně uzdravil. Římští senátoři Valentýna obvinili z nekalých praktik a na prefektův rozkaz byl uvržen do žaláře a sťat.
Podle jiné teorie je svátek svatého Valentýna pravděpodobně odvozen od slavností Lupercalia, což byly ve starověkém římském náboženství svátky spojené s pastevectvím, plodností a rituální očistou, konaly se v polovině února.
Mnoho současných legend o sv. Valentýnovi vzniklo ve 14. století v Anglii, když básník Geoffrey Chaucer a kruh jeho blízkých poprvé začali spojovat 14. únor s romantickou láskou.
Se svátkem sv. Valentýna je dnes spojena řada tradic – a rozhodně nejde o žádné „výmysly“ moderní doby. Tak například populární darování květin se odvozuje přímo ze života Valentýna. Podle legendy totiž obdarovával mladé páry pestrými kyticemi z biskupské zahrady. Z britských ostrovů pak pochází starobylý zvyk zasílat na svátek sv. Valentýna milované osobě milostná vyznání lásky, tzv. valentýnky. V tento den se tradičně posílají nebo předávají dárky, květiny, cukrovinky a přáníčka s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. Ať už tomuto svátku fandíme nebo ne, nenechme si den svatého Valentýna pokazit všudypřítomným reklamním kýčem a berme jej jako záminku k oslavě tohoto nejkrásnějšího lidského citu.
Ze sbírek OGV v Jihlavě dnes představujeme kresbu tuší nazvanou „Stav srdce“ autorky Aleny Nádvorníkové, rozené Bretšnajdrové (12. 11. 1942 Lipník nad Bečvou – 3. 10. 2023 Praha), která byla českou básnířkou, malířkou a teoretičkou surrealismu. Vystudovala češtinu a výtvarnou teorii a výchovu na FF UP v Olomouci (1959–1964). Roku 1968 získala titul PhDr. a na olomoucké FF UP s přestávkami vyučovala dějiny moderního umění až do roku 1996. V roce 1978 se provdala do Francie, ale roku 1987 se přestěhovala do Prahy, kde žila až do své smrti. V letech 1987–1990 působila jako redaktorka v pražském nakladatelství Odeon, od roku 1997 se věnovala výhradně vlastní tvorbě a ediční a výstavní činnosti, byla kurátorkou mnoha výstav a autorkou několika básnických sbírek. Svoje teoretické práce zabývající se surrealismem a tzv. původním uměním (l’art brut) soustředila do souboru K surrealismu. Byla především výbornou kreslířkou, věnovala se hlavně kresbě tuší, perem i štětcem. Od roku 1972 byla členkou Surrealistické skupiny, od roku 2000 členkou Mezinárodní asociace výtvarných kritiků (AICA) a v letech 1994–2007 členkou SVU Mánes.
Jana Bojanovská, 14. 2. 2025
