Název „cappuccino“ má základ v latinském slově caputium – kapuce. Později převzato do němčiny jako Kapuziner – kapucín, což byl mnich, člen františkánského Řádu menších bratří kapucínů – barva espressa smíchaného s napěněným mlékem byla totiž podobná barvě kapucínského hábitu, pro který byla typická výrazně dlouhá a špičatá kapuce. Cappuccino v italštině doslova znamená „malý kapucín“, zdrobnělina od slova cappuccio – kapuce.
Kapuziner, káva se šlehačkou a obvykle i s cukrem, se poprvé objevuje ve vídeňských kavárnách v 18. století. V Itálii, kde také získal svůj současný název, je nápoj poprvé zmiňován v 19. století, na popularitě ale nabírá až začátkem 20. století společně s vynálezem prvních přístrojů na espresso. „Kapučíno“ je definováno jako kávový nápoj, který se obvykle skládá z espressa, mléka a mléčné pěny na povrchu.
Na oslavu tohoto dne jsme vybrali jeden z mnoha kavárenských motivů z galerijních sbírek, jehož autorem je český grafik, ilustrátor a výtvarný pedagog Vladimír Silovský (11. července 1891, Libáň – 26. dubna 1974, Praha).
Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v chorvatském Záhřebu (1911–1913) u profesora Menci Klementa Crnčiće, významného chorvatského malíře, jednoho ze zakladatelů moderní chorvatské malby, a poté, v letech 1913–1917, u profesora Maxe Švabinského Akademii výtvarných umění v Praze, kde sám později (1945–1962) také jako profesor působil. Silovský je jedním z hlavních představitelů sociální grafiky 20. let. Mezi jeho časté náměty patřily pracovní a sociální výjevy z Ostravska, později ho zaujala i pražská architektura a grafický portrét. Je také autorem řady poštovních známek. Ve své tvorbě využíval primárně techniku leptu a suché jehly, zpočátku také dřevoryt, a naopak později zase litografii.
Jana Jarošová, 8. listopad 2024