Dnes bychom chtěli vzpomenout na další výstavní projekt konaný v Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. A proč právě tento? Hned z několika důvodů.

Výstava „Jakub Schikaneder (1855–1924), Od svědectví k obrazovému snění“, proběhla v budově na Masarykově náměstí v termínu od 14. 5. do 23. 8. 2015. Je to tedy letos téměř deset let od jejího uvedení. Dalším důvodem je také připomenutí 170. výročí narození tohoto významného českého malíře, které spadá právě na dnešní den (27. únor). A konečně, pro mě osobně je tato výstava důležitá zejména proto, že byla prvním projektem vzešlým ze spolupráce se zlínskou galerií a především s její kurátorkou Pavlínou Pyšnou.

Vždy ráda vzpomínám na naše první únorové setkání u nás v galerii, kdy si zlínští kolegové přijeli pro výpůjčku Schikanederova obrazu „Večerní nálada pod Vyšehradem“, který máme ve sbírkách, a který jsme jim půjčili. Ve Zlíně totiž výstava proběhla v termínu 25. 2. – 3. 5. 2015 a na ni poté navazovala její repríza u nás v Jihlavě. Ovšem první email jsme si s kolegyní vyměnily hned v prvním týdnu nového roku, abychom se domluvily na formě naší spolupráce. Pavlína už v té době měla předběžně rozmyšlenou koncepci i předjednané některé zápůjčky ze státních galerií. Stačilo tedy vše společně doladit, upřesnit výběr obrazů, doplnit další zapůjčitele a domluvit se společně s galerijními grafiky na vizuální podobě výstavy včetně tiskovin atp. Bylo nutné domluvit zápůjčky pro obě galerie v jednotlivých institucích, napsat žádosti o reprodukce obrazů nebo vyjednat pojištění výstavy a její přepravu. To vše bylo nutné také ošetřit smlouvou o spolupráci mezi OGV a KGVU, kterou jsme poté předložily pánům ředitelům ke schválení a podpisu.
Vzhledem k tomu, že budovy obou galerií byly postaveny v historicky zcela odlišných dobách, jsou architektonicky diametrálně odlišné a jejich dispoziční možnosti se značně liší, bylo i celkové vyznění obou instalací samozřejmě různé. Zatímco ve Zlíně postavila Pavlína koncepci výstavy chronologicky, já jsem se u nás soustředila spíše na uspořádání obrazů do tematických celků.

V obou případech byla sledována malířská cesta Jakuba Schikanedera, jednoho z nejvýznamnějších a nejosobitějších umělců působících na pražské výtvarné scéně přelomu 19. a 20. století, který se proslavil zejména jako malíř typických pražských nokturn a obrazů naplněných melancholií a tajemnými náladami. Koncepce výstavy nezahrnula všechny vrstvy autorova díla. Prezentovaná kolekce obrazů se vztahovala pouze k některým důležitým okruhům jeho tvorby, rozvíjeným v období od osmdesátých let 19. století až do druhého desetiletí 20. století. Těžištěm expozice byla především díla ze sbírek Národní galerie v Praze a značnou měrou byla zastoupena také zlínská galerie. Svá stěžejní díla zapůjčila i řada dalších významných českých galerií v čele s Moravskou galerií v Brně. Dále pak byly zastoupeny například Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzeum umění Olomouc, Galerie hlavního města Prahy, Galerie středočeského kraje a Památník národního písemnictví. A samozřejmě dvěma obrazy ze svých sbírek přispěla také Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.

Když si ještě vzpomenu na instalování Schikanederových maleb u nás v galerijních sálech, vybaví se mi například i to, jak jsme s manželem vybírali barvu stěny v hale prvního patra, která byla podkladem pro rozměrný obraz „Na svatební cestě (Na nábřeží)“ z majetku pražské NG, jak jsme ji tam společně o víkendu natírali nebo jak se výtvarník Jarda Grodl, tehdejší můj kolega kurátor, nabídl vyhotovit poněkud netradičně, přímo na stěnu mazhausu, mnohonásobně zvětšenou Schikanederovu signaturu, z čehož jsem měla obrovskou radost.

Výstava byla zahájena vernisáží ve čtvrtek 14. května v podvečer a hned následující den proběhla v rámci Galerijní noci jedna z komentovaných prohlídek, které se účastnila nečekaně početná skupina návštěvníků, z čehož jsem měla radost snad ještě větší. Výstavu nakonec navštívilo celkem 1488 osob.

Na závěr, myslím, a snad mohu mluvit i za Pavlínu Pyšnou, stejně jako za vedení obou galerií, že se nám tato spolupráce osvědčila a je oboustranně přínosná natolik, že z ní vyšel dnes již dlouhodobý projekt každoročního pořádání společné monografické výstavy, představující významné osobnosti české výtvarné scény přelomu 19. a 20. století.

Já osobně se těším, že brzy navážeme tam, kde jsme skočili, a že tato naše přátelská spolupráce bude pokračovat i po jihlavské výstavní odmlce, po dokončení rekonstrukcí obou našich galerijních budov. Předběžná dohoda i výběr další zajímavé malířské osobnosti už se rýsuje…

Jana Bojanovská, 27. 2. 2025