Když jsme na konci ledna vyrazili do Znojma připravovat edukační výlet pro děti na únor, tak nás tam přivítala neskutečná zima – byl mráz, foukal vítr, bylo zataženo… poslední únorová sobota, kdy jsme se tam vydali se skupinou 14 dětí, byla naštěstí příznivější. Chladno sice bylo, přece jenom je únor, ale téměř celou dobu svítilo slunko, takže alespoň pocitově to bylo mnohem příjemnější.

Dvouhodinová cesta utekla rychle. Nejprve jsme se rychlíkem dostali do Okříšek, kde jsme krátké, čtvrthodinové čekání na další spoj vyplnili malou oslavou. Barča M. totiž o den dříve oslavila jedenácté narozeniny, a tak jsme jí popřáli, zazpívali, a všichni dostali nějakou sladkost. A pak už nám přijel osobní vlak směr Znojmo. Chladné sobotní ráno nikoho ven moc nelákalo, a tak jsme měli téměř celý vagon sami pro sebe.

Čas si děti krátily tradičně vyplňováním pracovního listu o Znojmě, který Pavlína na každý výlet k místu, kam jedeme, připravuje. Tentokrát přichystala i tvůrčí aktivitu – děvčata a Vojta si vyráběly korálkové náramky.

Ani jsme se nenadáli a už jsme byli ve Znojmě. Naším prvním cílem bylo Jihomoravské muzeum ve Znojmě, ale po cestě jsme si udělali ještě několik zastávek. Nejprve u uměleckého objektu Maxima Velčovského s názvem Haló, potom před kostelem svatého Jana Křtitele, jehož průčelí zdobí malba současného malíře Milivoje Husáka. Další zastávka byla u rotundy svaté Kateřiny, vedle které je navíc krásný výhled na Znojmo (a venkovní hřiště, které děti samozřejmě hned vyzkoušely). A pak už nás čekala návštěva Jihomoravského muzea ve Znojmě. Původně tu pro nás měl být připraven workshop s muzejní edukátorkou. Bohužel, nenadálá situace v rodině to překazila, ale nevadí! Do muzea na program přijedeme jindy.

Muzeum nabízí dětem velice pěkně zpracované pracovní listy, které jsme si vzali, ale Pavlína měla pro naše výletníky připravený vlastní program. Společně jsme si prošli expozice muzea a návštěvu jsme zakončili volnou zábavou v expozici Živá příroda Znojemska, která je plná interaktivních prvků.

Poté jsme se přesunuli o kousek dál, na Slepičí trh, kde se nachází vstup do znojemského podzemí. Některé děti měly trochu obavy, jak bude prohlídka vypadat, protože u pokladny objevily zkušební rámy pro trasu č. 1, 2 a 3, které byly velice úzké, nebo dokonce bylo nutné se plazit po zemi. Ale jejich obavy byly zbytečné. Nás čekala trasa klasická. Jak nám průvodce později vysvětlil, zkušební rámy jsou pro tzv. adrenalinové trasy, které je možné si v podzemí objednat.

Ale i klasická prohlídka znojemského podzemí nás naprosto uchvátila. Velkou zásluhu na tom měl pan průvodce, který prohlídku doprovázel velice poutavým a vtipným výkladem. Co nás nejvíce překvapilo, byl fakt, že v podzemí bylo větší teplo než venku. Prý se tam po celý rok udržuje stabilních 12 °C, zatímco venku nás čekaly stupně 3. Takže jsme se v podzemí vlastně ohřáli. Prohlídka se trochu protáhla, a tak jsme se museli svižným tempem vydat směr autobusové nádraží. Po cestě jsme si ještě vyzvedli předem objednanou pizzu, kterou jsme si vychutnali gurmánsky přímo v nádražní hale. A pak už jsme nastoupili do žlutého autobusu směr Jihlava…

Přesně za měsíc nás čeká výlet do Brna, tak brzy zase na viděnou!

Jana Jarošová, 23. 2. 2025