Takto deštivý turnus jsem za sedm let, co tábory v galerii pořádám, nezažila. Od pondělí do středy pršelo téměř neustále. Přesto jsme měli velké štěstí, protože v době kolem oběda, kdy jsme se museli přesunout do jídelny, pravidelně pršet přestalo. Jen ve středu to vypadalo, že zmokneme, ale to jsme si zrovna naplánovali prohlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží, takže jsme silný liják přečkali v suchu. Ve čtvrtek se počasí umoudřilo, a tak jsme mohli uskutečnit výlet do Bransouz. Tentokrát byl výjimečný tím, že jsme poobědvali v přírodě a přesto na židličkách, které nám společně s pizzou přivezli ochotní kolegové Evžen s Janou.
Výtvarné aktivity byly uzpůsobené tématu tábora. Děti zkoušely tvořit pomocí temperové barvy a houbiček na papír i svoji ruku. Pokoušely se trojrozměrně zachytit zvuk i vlastní chutě. Tělo si zdobily podle vzoru novozélandských Maorů. Často se také nechávaly inspirovat uměleckými díly ze stálé expozice. Táborové triko si například potiskly vlastní kombinací barev podle díla Zdeňka Sýkory s názvem Struktura červená a modrá. S barvou děti pracovaly i s pomocí hedvábného papíru, ze kterého vytvářely krajiny podle námětů obrazů Otakara Lebedy, Antonína Mánesa nebo Josefa Navrátila. Také si na vlastní kůži vyzkoušely, jak se asi pracovalo umělcům, kteří zdobily stropy kostelů, klášterů a paláců. Poskládaly se na zem pod stoly, papíry si nalepily na spodní část pracovní desky a tvořily v leže. Vytvořily i drobnou intervenci ve veřejném prostoru u galerijní okrasné jabloně, kterou jsme letos zasadili v rámci Noci s Andersenem. Ve skupinách děti ozdobily dřevěnou ohrádku kolem stromečku pomocí barevných bavlnek.
Během závěrečné vernisáže letos děti zapojily i rodiče. Na stůl připravily občerstvení do tvaru mandaly. Pod ní bylo ukryté překvapení. Na vlastní kůži (nebo spíš žaludek) museli rodiče konzumovat různé pochutiny, aby se dozvěděli, co se pod mandalou skrývá, a co si mohou odnést na památku. Podařilo se!
Pavlína Pitrová, srpen 2023