Míla (Bohumila) DOLEŽELOVÁ
Míla (Bohumila) DOLEŽELOVÁ

V letošním roce si připomínáme 100. výročí narození výjimečné a charizmatické ženy a nadané umělkyně, často nazývané malířkou velkých očí.

Přestože se Míla Doleželová narodila v Prostějově, její život i tvorba jsou úzce spjaty s Vysočinou, jejíž drsnou krásu si společně s manželem Jiřím Marešem velmi zamilovali.

Byla nejen velmi produktivní, ale také mimořádně nadanou malířkou, její dílo je známé po celém světě, její obrazy jsou zastoupeny například ve sbírkách v Mexiku, v Paříži, v Tel Avivu a ve Spojených státech. Paradoxně v Čechách je stále ještě poněkud nedoceněnou umělkyní, mající většinu svých obdivovatelů právě na Vysočině. Za svůj život vytvořila monumentální dílo zahrnující množství fresek, grafik, věnovala se návrhům poštovních známek a knižním ilustracím, ale především jsou to nezapomenutelné olejomalby.

Míla (12. 11. 1922 Prostějov – 30. 12. 1993 Telč) se narodila v rodině příležitostného kancelářského pomocníka a švadleny, žijící v chudinské čtvrti Prostějova. Dětství bylo poznamenáno chudobou, otcovým alkoholismem, ale i prvním setkáním s cikánskými dětmi, se kterými se přátelila. Vyučila se modistkou a několik let se živila jako dámská kloboučnice i dělnice v plzeňské chemičce. Jelikož se po válce nedostala na Akademii výtvarných umění v Praze, nastoupila na pražskou Státní grafickou školu, kde ovšem studovala pouze rok. Pro mimořádný talent byla v roce 1946 přijata do druhého ročníku Akademie i přesto, že neměla maturitu. Po ukončení akademického studia v grafickém atelieru prof. Vladimíra Pukla, na škole ještě čtyři roky zůstala jako odborná asistentka. Od roku 1954 pak již působila na volné noze. V té době se dostala na východní Slovensko do prostředí romských osad, kde se účastnila etnografického průzkumu života tamních obyvatel. Roku 1958 se provdala za malíře Jiřího Mareše (1932–1984) a odstěhovala se s ním z Prahy nejprve do opuštěné cihelny u Jihlávky a roku 1961 do vesnické chaloupky v Klátovci pod Javořicí. I když zde prožívali období finančních problémů a hmotné nouze, z hlediska její tvorby to bylo období vrcholné, o čemž mimo jiné svědčí účast na několika výstavách, z nichž nejzásadnější se uskutečnila na přelomu let 1966/1967 v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.  Zde vystavené a posléze úspěšně prodané obrazy, stejně jako následné výstavy v Miami na Floridě, v Chicagu a v Mexiku umožnili manželům koupit si roku 1972 konečně vlastní dům v Telči, kam se i s maminkou přestěhovali. Bydlení v historickém centru města, přímo na starobylých hradbách, jim konečně umožnilo pohodlný život zasvěcený práci. Toto radostné období však bohužel netrvalo dlouho. Roku 1978 zemřela Mílina maminka a v roce 1984 pak milovaný manžel. Po smrti blízkých se zcela uzavřela vůči okolí, známým i přátelům, nikoho nepřijímala a s okolním světem udržovala kontakt pouze prostřednictvím telefonu nebo korespondence. Uzavřela se do samoty a dobrovolné izolace svého domu, která trvala až do její smrti na sklonku roku 1993.

U příležitosti tohoto výročí se koná v Městské galerii Hasičský dům v Telči od 16. 6. do 31. 12. 2022 výstava obrazů Míly Doleželové, kterou připravilo Město Telč, Univerzitní centrum Telč, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě a Muzeum Vysočiny Jihlava.

Vystavené obrazy jsou součástí velkého souboru čítajícího celkem 172 prací malířky Míly Doleželové, dlouhodobě zapůjčeného Univerzitnímu centru Masarykovy univerzity v Telči z majetku České dominikánské provincie a jsou doplněny o několik obrazů z majetku Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových. Na vernisáži byla představena také reprezentativní monografie „Míla Doleželová“,  kterou vydalo Nakladatelství Munipress Masarykovy univerzity v Brně. Bohatě ilustrovaná kniha přináší nové studie předních znalců jejího života a díla.

Výstava je koncipována jako reprezentativní průřez tvorbou Míly Doleželové a vystavená díla jsou ukázkou celé šíře jejího výtvarného snažení, ukazující postupný vývoj jejího charakteristického a nezaměnitelného malířského stylu k osobité výrazné barevnosti a jednotnému, silně stylizovanému výrazu zobrazených tváří, jímž dominují tajuplné černé oči.

Instalace není řazena chronologicky, ale spíše tematicky. Ve vybraném souboru obrazů tak můžeme sledovat její tvorbu od prvních drobných pokusů mladé začínající malířky, přes střední formáty zahrnující zejména portrétní tvorbu, zátiší, ukázky krajinomalby i abstraktních námětů, až po pro ni typická a stěžejní velkoformátová díla s romskou tematikou a náboženskými motivy.

Několika pracemi je na výstavě zastoupen také Mílin manžel, malíř a grafik Jiří Mareš, který k ní neodmyslitelně patří. Byl nejen jejím životním partnerem a prvním kritikem její práce, ale i spolupracovníkem a nenahraditelným pomocníkem, který svoji vlastní tvorbu upozadil ve prospěch talentu své ženy a bez jehož pomoci a podpory by jistě mnohá její monumentální díla nemohla vzniknout.

Cílem této expozice je představit Doleželové tvorbu jako odraz její životní i umělecké cesty, jejích úspěchů i pádů, neúnavného hledání, experimentů i smutného závěru života v osamění a dobrovolné izolaci.

Míla Doleželová byla nezařaditelná autorka, kterou mnozí znají především jako malířku Cikánů, ostatně podstatnou část své tvorby (vedle portrétů a křesťanských motivů) zasvětila právě zpracovávání romských témat a námětů. Byla to, ale především malířka lidí, lidských vztahů a citů. Její obrazy jsou příkladem poezie, lidskosti, svobody, radosti, mateřské něhy a lásky, ale i smutku, lidského utrpení, bolesti a soucitu. Mají i dnes úžasné kouzlo a moc vracet nás do minulosti a možná i přimět k zamyšlení…

Mě, jako kurátorce výstavy nyní již nezbývá než doufat, že výstava vystihuje velikost a hloubku tvorby této nezaměnitelné malířky. Velké dlaně a chodidla volající po lidské blízkosti a především velké černé oči, jako okna do hlubin lidské duše, neúnavně hledající smysl lidského života.

…To vše je Míla Doleželová…

 

červenec 2022

 

kurátorka sbírky malby a kresby
Mgr. Jana Bojanovská

tel. č.: 567 217 133; 605 221 763
bojanovska@ogv.cz

Fotogalerie