Společné výlety s dětmi mají jedno omezení a tou je dostupnost veřejné dopravy. Tábor jsem na seznamu našich potencionálních zastávek měla hned od začátku, jen jsem si nebyla jistá délkou cesty. Čas, který jsme strávili v Táboře, se rovnal času doby jízdy ve vlaku. Přesto jsme se rozhodli, že do města husitů vyrazíme a dobře jsme udělali.
Naším cílem bylo Husitské muzeum, které jsem asi před pěti lety navštívila se svými syny, a moc se nám líbilo. Navíc jsem se dozvěděla, že od té doby obnovili expozici a kolegové edukátoři pořádají zajímavé programy pro děti. A ještě jedna věc byla důležitá, Jan Žižka měl loni výročí úmrtí a v muzeu mu přichystali tematickou výstavu. Kolegyni Kateřinu Nimrichtrovou jsem kontaktovala už v říjnu loňského roku, abychom si domluvili termín naší návštěvy. V rámci ní nám kromě edukačního programu nabídla prohlídku podzemí a expozice muzea. Bylo tedy jasné, že vymezený čas strávíme v prostorách Husitského muzea a na nic jiného nám už nezbyde čas. V zimním období je to ale ideální varianta.
Cesta vlakem do Tábora proběhla bez komplikací. Skvělé bylo, že moc lidí stejným směrem necestovalo, a tak měly děti kupé pro sebe. Navíc jsme pro ně měli připravené pracovní listy a jednoduché tvoření vhodné do vlaku. V muzeu se nás hned po příchodu ujala Kateřina, která měla pro děti připravený program s názvem Jan Žižka, padouch nebo hrdina? Musím říct, že i já sama se programů ráda účastním, protože mám možnost vidět, jak pracují moji kolegové. Téměř dvouhodinové setkání bylo moc hezky připravené a výstava uzpůsobená především dětskému návštěvníkovi. I děti hodnotily edukační program jako velice přínosný. Nejčastějším důvodem bylo, že se o Žižkovi dozvěděly spoustu nových informací a začaly se na něj „dívat trochu jinak“.
Po programu jsme zašli na oběd, kam děti z muzea jen přeběhly. Restaurace se totiž nacházela hned ve vedlejší budově. Po výletu z Jindřichova Hradce jsme se s kolegyní Janou rozhodli zařadit do programu dne i teplé jídlo. V zimních měsících je to pro děti příjemnější varianta, než studená svačina z domova. Po výborném obědě jsme se vrátili zpátky do muzea, kde už na nás čekala paní průvodkyně, se kterou jsme sestoupili do táborského podzemí. Je jiné než naše jihlavské, a tak děti měly možnost porovnání. V podzemí jsme strávili víc času, než byl původní předpoklad. Tím pádem nám na prohlídku expozic muzea nezbylo už tolik času. Přesto si děti vyzkoušely ty nejzajímavější aktivity jako například vojenskou kroužkovou košili a posezení na trůnu. Pak už bylo nutné vrátit se zpátky na vlakové nádraží. Tam nás nemile překvapilo téměř půlhodinové zpoždění vlaku. To se ale strojvedoucímu podařilo zkrátit, takže do Jihlavy jsme přijeli jen o chvilku později, než byl původní předpoklad.
Tento výlet jsme záměrně vybrali v den pololetních prázdnin. Mám pocit, že se i přesto děti vzdělávaly, ale úplně jinou, především oddechovou formou. Moc děkujeme Kateřině Nimrichtrové i pracovníkům Husitského muzea za velice vstřícný přístup a milé přijetí! Rádi se k vám někdy vrátíme!
Pavlína Pitrová, 1. 2. 2025