I když jsou obě galerijní budovy od června tohoto roku uzavřené kvůli rekonstrukci, o příměstský tábor jsme nechtěli přijít. Už loni jsme u rodičů zjišťovali, zda by měli zájem o trochu jiný, výjezdní formát tábora. Když jsme jim letos v lednu poslali nabídku, místa se zaplnila okamžitě. To nám udělalo radost, ale zároveň jsme věděli, že program musí být velice pečlivě připravený.
Na každý den jsme totiž chtěli přichystat výlet s návštěvou kulturní instituce a tematické pracovní listy s kvízy. Nejprve jsem tedy oslovila kolegyně z různých spřízněných institucí, zda by nás s dětmi nepřijaly a nepřipravily pro nás edukační program. Moc mě potěšilo, že jejich reakce byla ve většině případů pozitivní. Kolegyně si rozebraly táborové termíny, jen pondělí, kdy bývá v muzeích a galeriích zavřeno, bylo dlouho neobsazené. V úterý, kdy jsme měli naplánovaný výlet do Prahy, nám vyšla vstříc moje bývalá spolupracovnice z Národního muzea Kačka Musílková, a tak jsme navštívili Národopisné muzeum a zároveň využili klidné prostředí Kinského zahrady. Odpoledne následovalo Uměleckoprůmyslové muzeum, kde se o nás postarala další kolegyně, Kristýna Juríková. S ní jsem se seznámila před dvěma lety, kdy naší galerii oslovila pro potřeby své diplomové práce. Ve středu nám připravila zážitkový program Evka Novotná, edukátorka z třebíčského muzea. Čtvrtečním odpolednem nás provedla moje sestra Zuzka Demlová, která vede edukační oddělení na zámku ve Žďáře nad Sázavou. Janu Jarošovou, která se mnou celý tábor připravovala, napadlo navštívit petrkovský zámeček. Lucie Tučková z Památníku národního písemnictví nám vyšla vstříc jak s pondělním termínem, tak se vším, co jsme potřebovali. Uvědomila jsem si, jak skvělé je udržovat s kolegyněmi edukátorkami vazby a být s nimi v kontaktu. Tímto všem moc děkuji za ochotu a péči, kterou nám s dětmi věnovali. Moc si toho vážíme!
Místa a termíny jsme tedy měli sestavené. I když všechny instituce znám, nebyla jsem si jistá, jak se k nim v rámci města a veřejné dopravy dostaneme. Většinou je totiž navštěvuji autem. Proto jsem se domluvila s Janou, že si trasy projdeme a veřejnou dopravu otestujeme. Pro děti jsem navíc chystala obrazovou mapu míst, takže Jana fotila a také hlídala časy. Takto jsme si prošly Třebíč a Žďár. Na místě jsme rovnou domlouvaly obědy, zjišťovaly, kde jsou toalety, možnosti dát si svačinu i zmrzlinu. Do Petrkova s námi vyrazila i kolegyně kurátorka Jana Bojanovská. Jejím úkolem totiž bylo přivézt nám sem během tábora oběd. Také nám pomáhala najít a projít si naučnou stezku z Petrkova na vlakové nádraží v Havlíčkově Brodě. Zrovna tady nás třeba napadlo pořídit na tábor prostředky proti hmyzu a klíšťatům, které jsme nakonec využily. Naše cesty byly nejen tvůrčí, ale i velice přínosné po praktické stránce. Po návratu z cest mě čekala příprava pracovních listů. Pro děti jsme měli připravenou složku s obálkami a různými úkoly na každý den. Obě Jany texty ochotně četly a připomínkovaly. Na cesty do jednotlivých míst jsme tedy byli připravení.
Přesto jsme chtěli mít zázemí a prostor, ve kterém se v pondělí s dětmi seznámíme a pátek tábor zakončíme. Oslovili jsme tedy kolegy z Centra dokumentárního filmu (CDF), kterým jsme pravidelně nechávali k dispozici galerijní budovu na Masarykově náměstí v době konání jejich příměstských táborů. Letos jsme si role vyměnili. Od jara letošního roku se přestěhovali do nových prostor Stříbrného domu na Masarykově náměstí 26, a tak jsme je požádali o spolupráci. Ochotně nám vyšli vstříc a za to jim děkujeme!
A jak celý tábor nakonec dopadl, si můžete přečíst TADY.
Pavlína Pitrová, srpen 2024
