Juliana (Stritzková) Jirousová se narodila v roce 1943 ve Staré Říši, kde do své smrti (25. 8. 2023) žila a tvořila. Její solitérní dílo je svéráznou odbočkou českého imaginativního umění. Dědečkem Juliany Jirousové byl staroříšský nakladatel Josef Florian, jehož Dobré dílo se soustředilo na vydávání katolických bibliofilií, včetně překladů především z francouzského a německého jazykového prostředí, a spolupracovalo s nejlepšími grafiky a ilustrátory své doby (Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Josef Váchal ad.). Jejím otcem byl malíř Otto Stritzko a matkou Marie rozená Florianová, též nadaná malířka.

Juliana začala tvořit jako autodidakt, z politických důvodů nebyla přijata na uměleckou školu. Působila jako vychovatelka v psychiatrických nemocnicích v Havlíčkově Brodě a v Praze, věnovala se arteterapii. Práce psychiatrických pacientů ovlivnily její ranou tvorbu, blízkou poetice art brut. V Havlíčkově Brodě se jako dobrovolnice účastnila experimentů s LSD, tato psychedelická zkušenost se také otiskla do jejích raných obrazů. Čerpala také ze staroříšského okruhu autorů a z fantastického realismu tvůrců z okruhu Wiener Schule. Její malířské dílo vznikalo od konce padesátých do konce sedmdesátých let. V roce 1968 měla první samostatnou výstavu (s Evou Lamrovou), kterou však přerušila srpnová okupace, vystavovala též s jihlavskou pobočkou Svazu výtvarných umělců. Poslední a jediná nepřerušená samostatná výstava Juliany Jirousové, na níž bylo zastoupeno také rané malířské dílo, proběhla v letech 2012–2013 v pražské knihovně Libri Prohibiti.

V roce 1976 se provdala za Ivana Martina Jirouse, výtvarného kritika a výrazné postavy undergroundové kultury, s nímž má dvě dcery Františku a Martu. Spolu se usadili ve Staré Říši. Po narození dcer v osmdesátých letech přestala na řadu let malovat, k tvorbě se vrátila až v devadesátých letech, kdy začala vytvářet především obrázky svatých, kreslené pastelkami a tištěné na hliněné destičky.

původní text připravila Lenka Dolanová v roce 2020 jako dílo měsíce