S velkým zármutkem oznamujeme, že dne 24. 7. 2023 zemřel emeritní ředitel naší galerie pan PhDr. Jiří Hyliš.

S úctou vzpomínáme…

Jiří Hyliš (nar. 1953) studoval v letech 1973―1978 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor teorie a dějiny výtvarného umění. V letech 1979―1984 byl odborným pracovníkem Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou. Největší část své profesní dráhy spojil s Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě, kde pracoval od 1. září 1984 nejdříve jako odborný pracovník a od 1. ledna 1988 nastoupil do funkce ředitele, ve které setrval až do  31. srpna 2003. Od 1. září 2003 zde pracoval jako historik a své působení v galerii ukončil 30. prosince 2006, tedy po více než 22 letech.

V samém počátku jeho působení ve funkci ředitele jihlavské galerie se významně zasloužil o dokončení druhého objektu galerie na Masarykově náměstí 24, jehož zpřístupněním v srpnu roku 1989 získalo město další významný kulturní stánek. Za připomínku také stojí jeho osobní postoj v době revolučních listopadových událostí, kdy souhlasil a podpořil uzavření obou budov galerie a umožnil zde činnost skupiny výtvarných umělců i zaměstnanců galerie na podporu stávkujících studentů.

Od počátku 90. let významně podporoval regionální umělce na Jihlavsku. OGV v Jihlavě pod jeho vedením spolupracovala se Sdružením (později Spolkem) výtvarných umělců Vysočiny (SVUV) v Jihlavě při pořádání členských výstav nebo při konání autorských výstav jednotlivých členů. Jiří Hyliš se stal jeho prvním teoretikem a poskytoval výtvarníkům galerijní prostory pro pravidelné schůzky a výroční výstavy spolku. Regionální umělce se snažil podporovat také svou akviziční strategií, galerie tak nejen jejich díla pravidelně nakupovala, ale snažila se jejich výstavy nabízet dalším galeriím v jiných regionech a tím je začlenit do národního kontextu vývoje českého výtvarného umění. V této souvislosti lze zmínit například výstavu Ladislava Nováka uskutečněnou v roce 2000 k nedožitým 75. narozeninám jednoho z nejvýznamnějších umělců regionu s mezinárodním přesahem. Soubor jeho prací byl v té době zakoupen do galerijních sbírek, stejně jako další významná díla předních českých umělců, například obrazy Josefa Šímy, Jiřího Johna, Václava Radimského, kresby a grafiky sester Válových, Jiřího Anderleho, Adolfa Borna, Bohuslava Reynka nebo plastiky Františka Bílka, Olbrama Zoubka, Ladislava Zívra, Evy Kmentové, Evy Janouškové a mnohých dalších.

Nezaměřoval se pouze na region Vysočiny nebo české výtvarné prostředí, navázal například spolupráci s Rakouským kulturním institutem v Praze, jejímž výsledkem bylo několik mezinárodních výstavních projektů. Výstavním programem galerie usiloval o rehabilitaci umělců, kteří po roce 1969 patřili k zakázaným nebo do tzv. šedé zóny, uskutečnily se tak výstavy skupiny Trasa, Umělecké besedy, Skupiny 42, českých umělců v emigraci a dalších. Tito autoři byli také přednostně doplňováni do galerijních sbírek, stejně jako díla umělců zastoupených na výstavách prezentujících například významné sbírkové kolekce ostatních českých regionálních galerií.

Patřil mezi ty ředitele, kteří se podíleli na profesním rozvoji a spolupráci českých galerií, pravidelně spolupracoval například s AJG Hluboká, GVU Hodonín, SČGVU v Litoměřicích, GU Karlovy Vary a dalšími. V neposlední řadě přispěl významným způsobem k založení Rady galerií ČR (v 90. letech Rady státních galerií ČR), byl členem přípravného výboru profesního sdružení i v jeho prvních řídících orgánech.

Čest jeho památce…

Jana Bojanovská, srpen 2023