Proč si připomínáme světový den Braillova písma právě 4. ledna? Ten den se totiž v roce 1809 narodil jistý Francouz jménem Louis Braille (1809–1852), jehož jméno si celý svět spojuje s písmem pro nevidomé. Právě den jeho narození je dnes připomínán coby Světový den Braillova písma. Vyhlásila jej Organizace spojených národů v listopadu 2018 na svém valném shromáždění a poprvé se tento svátek slavil 4. ledna 2019. Oslavuje vědomí důležitosti tohoto písma jako komunikačního prostředku pro plné uplatňování lidských práv nevidomých a slabozrakých na celém světě.

Louis Braille přišel o zrak již ve svých třech letech následkem úrazu spojeného s infekcí. Bylo mu pouhých 15 let, když přišel s návrhem písma, které by umožňovalo nevidomým nejen číst, ale i psát. Později tento systém ještě zdokonaloval, což vedlo k jeho užití i pro matematiku, a dokonce pro notový záznam.

Co je tedy Braillovo písmo? Jde o systém psaní založený na principu plastických bodů vyražených do podkladového materiálu. Každý individuální znak, přiřazený k jednotlivým písmenům abecedy, je zapsán do mřížky ve tvaru obdélníku 2×3. V každém ze šesti pomyslných políček vypouklý bod buď je, nebo není a čtenář body vnímá hmatem. První publikace v Braillově písmu vyšla v roce 1829 a písmo se používá dodnes, i když se postupně z papíru přenáší do moderních technologií, například v podobě hmatového displeje na počítačích. Setkat se s ním ovšem můžeme takřka na každém kroku, třeba v navigačním označení budov na schodištích a ve výtazích. Braillovo písmo je tedy od poloviny 19. století stále jednou z nejdůležitějších celosvětových pomůcek pro osoby se zrakovým postižením. 

U příležitosti tohoto významného svátku jsme z galerijních sbírek vybrali obraz malířky Juliany Stritzkové Jirousové (17. 9. 1943 Stará Říše – 25. 8. 2023 Stará Říše) nazvaný Krajina slepých dětí. Tento olej na lepence datovaný rokem 1963 je ranou prací autorky a vznikl patrně v době jejího působení v psychiatrických nemocnicích v Havlíčkově Brodě a následně v Praze, kde pracovala jako vychovatelka a arteterapeutka. A právě práce psychiatrických pacientů ovlivnily její tehdejší tvorbu, blízkou poetice art brut. Zpodobnila zde fantaskní, snovou kopcovitou krajinu s jezírkem a rostlinami v popředí a čtyřmi až éterickými dětskými postavičkami. Kompozice je barevně laděna do tmavých odstínů černé, hnědé, šedé a modré, prosvětlují ji pouze světlé postavy dětí, rostlin a jezírka. 

Jana Bojanovská, 4. 1. 2025