Byl stanoven roku 2010 během mezinárodní konference tygrů (Tiger Summit) v ruském Petrohradě s cílem upozornit nejen na nutnost ochrany tohoto ohroženého druhu, ale také získat světovou podporu pro ochranu a zachování jeho přirozeného životního prostředí. Šelma, která byla minulosti v mnoha poddruzích rozšířena prakticky po celé Asii, od Turecka až po Indonésii, je dnes hlavně díky člověku ohroženým druhem. Některé poddruhy těchto impozantních zvířat již byly úplně vyhubeny. I když jsou tygři podle dávných příběhů posvátnými strážci pralesů, jejich životní prostor postupně zabírá lidská civilizace. Tygři doplácejí především na kácení deštných pralesů, místo kterých se zakládají čajové plantáže, rýžová pole nebo plantáže palmy olejné, z jejíchž plodů se vyrábí palmový olej. Zůstávají tak pouze deštné pralesy v horách. Lesy v nížinách, které byly pro tygry přirozeným prostředím, už téměř zmizely a nejdokonalejší predátor tedy přišel už o víc než 90 procent území. Z jeho životního prostoru nyní zůstávají pouze izolované areály, kde se stává snadnou kořistí pro pytláky. Hlavním důvodem pro ilegální lov je kromě kožešiny žádanost tygřích produktů zejména na čínském trhu, a to pro účely tradiční čínské medicíny. Ceněný je především prášek z rozemletých tygřích kostí. Přestože pytlákům hrozí vysoké tresty, ročně usmrtí několik stovek těchto vzácných zvířat. Za posledních sto let klesal počet tygrů žijících ve volné přírodě děsivou rychlostí. Pokud jich bylo v roce 1920 odhadováno na 100 000 kusů, v současnosti žije na Zemi jen asi 4 000 tygrů. Do boje za jejich záchranu se v posledních letech společně pustili v Rusku, Thajsku nebo Indii, kde dokonce kvůli rozšíření rezervací přestěhovali celé vesnice.

Tygr (lat. Panthera tigris) je největší kočkovitá šelma a díky charakteristickým tmavým pruhům na zlatožluté či rudohnědé srsti prakticky nezaměnitelná. My si dnes tedy připomínáme toto krásné samotářské zvíře na barevném pastelu brněnského malíře Viléma Mužíka (15. 11. 1902 Brno – 18. 9. 1978 Brno), který studoval v letech 1926–1931 na pražské Akademii u profesorů Loukoty, Krattnera, Thieleho a Nowaka a byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně (od 1936), Klubu výtvarných umělců Aleš (40. léta) a SČSVU. Ležícího tygra vypodobnil svým osobitým výtvarným pojetím, charakterizovaným barevností, tvarovou zkratkou a uvolněným rukopisem.

Jana Bojanovská, červenec 2024