Samostatný stát se nám může zdát jako samozřejmost, ale naši předci o něj museli usilovně bojovat. Největší zásluhu na vzniku samostatného státu mělo několik klíčových osobností, v čele s Tomášem Garriguem Masarykem, Milanem Rastislavem Štefánikem a Edvardem Benešem. Ti založili v Paříži prozatímní československou exilovou vládu a dosáhli příslibu uznání nezávislosti od států Dohody. Tento svátek upomíná na 28. říjen roku 1918, kdy Národní výbor československý vydal první zákon o zřízení samostatného státu a poté bylo zveřejněno provolání o vzniku Československa: „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem…“. V tento den byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost Československa jako jednoho z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska. O dva dny později se podepsáním tzv. Martinské deklarace připojilo Slovensko a o rok později se připojila také Podkarpatská Rus. Prvním československým prezidentem byl 14. listopadu 1918 jmenován T. G. Masaryk a prvním premiérem Karel Kramář. Státní svátek se slaví tradičně u Národního památníku na Vítkově v Praze, kde probíhá vojenská přehlídka a položení věnce u hrobu Neznámého vojína. K oslavám státního svátku patří rovněž jmenování generálů prezidentem, účast hlavy státu na vojenské přísaze Hradní stráže, stejně jako slavnostní udílení státních vyznamenání ve Vladislavském sále Pražského hradu.
U příležitosti tohoto svátku jsme z našich sbírek vybrali sádrový model k plastice T. G. Masaryka, který vytvořil sochař a pedagog Karel Pokorný (18. 1. 1891 Pavlice – 14. 2. 1962 Praha). Pokorný se nejprve vyučil zámečníkem ve Vídni, kde následně pracoval jako dělník a ve studiu pak pokračoval na Škole uměleckého zámečnictví v Hradci Králové (1910–1911). V letech 1911–1914 studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze, kde byl žákem Josefa Drahoňovského a v letech 1914–1917 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Josefa Václava Myslbeka, u kterého poté působil pět let jako jeho asistent. Od roku 1920 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, s nímž pravidelně vystavoval. Pedagogicky působil v letech 1936–1939 na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde učil modelování. V roce 1945 se stal profesorem na Akademii výtvarného umění, kde mezi lety 1948–1950 zastával funkci rektora. Jeho ateliérem prošla řada budoucích sochařů a sochařek mimo jiné Jiří Novák, Jan Koblasa nebo Daniela Vinopalová. Je rovněž autorem několika textů o sochařství.
Karel Pokorný patřil k představitelům tzv. sociálního umění. Zpočátku byl ovlivněn dílem Otto Gutfreunda, od třicátých let se, v souladu s vývojem sochařství u nás, přiklonil k tradičnímu realistickému pojetí plastiky. Dokonale zvládal drapérii i současný oděv. Byl autorem monumentálních děl (Sbratření, Božena Němcová, Alois Jirásek). Po 2. světové válce došel ve snaze o věrohodnost až k historismu. Jeho dílo bylo považováno za vzor socialistického realismu. Náš model k soše T. G. Masaryka se kromě autorova charakteristického malířského rukopisu vyznačuje dynamickým zpracováním drapérie, které kontrastuje s klidným, zamyšleným postojem státníka-filosofa zobrazeného s jeho typickou vojenskou čepicí.
Jana Bojanovská, 28. 10. 2024
tel. č.: 567 217 133; 605 221 763
bojanovska@ogv.cz