Slovo okultismus pochází z latinského occultus – skrytý, nebo tajemství. Ve své podstatě se jedná o víru v existenci nadpřirozených, či neznámých sil, a různých učení a praktik, které s těmito silami souvisí. Okultismus často bývá spojován s pojmy jako magie, esoterismus, ale také třeba alchymie, astrologie a další praktiky, které přitahovaly a stále přitahují lidi napříč různými kulturami po staletí.
Z galerijních sbírek jsme pro tento den vybrali tematické dílo malíře a ilustrátora Jaroslava Panušky. Motiv čarodějnice s havrany spadá do fantaskní tvorby Panuškovy a ilustruje jeho zájem o pohanské zvyky a tradice. Čarodějnictví se vyskytuje v evropské lidové kultuře od středověku a existují teorie, že má počátky v neolitickém kultu plodnosti. Na konci dubna se v období uprostřed mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem konají též původně pohanské rituály pálení čarodějnic, symbolizující konec zimního období a příchod jarních dnů.
Jaroslava Panušku (3. 3. 1872, Hořovice – 1958, Kochánov u Světlé nad Sázavou) nejvíce proslavila témata fantaskní a strašidelná, čerpal z pohádek, pověstí a lidové obraznosti. Panuška patří k zástupcům Mařákovy krajinářské tvorby a krajiny jsou také v jeho díle nejpočetnější. Panuška za náměty cestoval po celých Čechách, po Moravě, Slovensku a dalších zemích, pobýval mimo jiné často i v Dalmácii. Na cestách si vytvářel kresby do náčrtníků, podle nich pak zpracovával doma malby temperou či olejem. „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce,“ prohlásil. Kromě zobrazování současné krajiny se věnoval také archeologicky věrným výjevům z pravěku. Jeho zájem o prehistorii a archeologii byl hluboký, věnoval se studiu odborné literatury a dokonce prováděl i amatérské vykopávky. Navštěvoval hradiště a hrady a historické malby vytvářel na základě dobových poznatků. Ilustroval řadu knih, mimo jiné Letní noc od Václava Říhy či první vydání Lovce mamutů.
Nejznámější jsou však Panuškovy symbolistně-dekadentní malby. Již od dob studií se v jeho díle objevují pohádkové motivy a témata vycházející z pohanských tradic a zvyklostí; jeho vodníci, černokněžníci a duchařské výjevy mu také od začátku získávaly velkou proslulost. Tyto náměty přitom nepůsobí pouze dekadentně a nepostrádají karikaturní nadsázku. Čarodějnice vznikla původně jako olejomalba krátce před výstavou Julius Mařák a jeho škola, která se konala v roce 1929 v Obecním domě v Praze. Na základě malby později vytvořil jeden z mála svých leptů (1931). Jak píše v Panuškově monografii z roku 2016 Jaroslav Valečka, deska k leptu se zachovala v malířově pozůstalosti a jeho vnučka z něj nechala v roce 2002 vytisknout třicet číslovaných druhotisků.
Text o J. Panuškovi zpracovala Lenka Dolanová v rámci díla měsíce dubna v roce 2020.
Jana Jarošová, 18. 11. 2024
