Už ve 12. století probíhala rytířská klání, kdy se jezdci na koních, pohybující se v kruhu, snažili například shodit protivníkovi přilbu z hlavy, nebo po sobě házeli různé předměty (například parfémované koule z hlíny). V 17. století pak došlo k posunu, kdy se začal používat systém otáčející se tyče s řetězy, na kterých visely různé předměty, do kterých se jezdci snažili strefovat kopí. Tyto aktivity sloužily ale spíše k tréninku jejich bojových dovedností než k zábavě.

K tomu došlo až v 18. století, kdy se na trzích a slavnostech začaly objevovat první kolotoče, fungující na stejném principu – otáčející se tyč, poháněná obvykle zvířetem, s posezením zavěšeným volně na řetězech. Až později, v 19. století, začaly vznikat tzv. plošinové kolotoče, tedy kolotoče s pevným základem, kde sedačky, často ve tvaru zvířete, nejčastěji koně, jsou napevno přidělány tyčí. Tento typ kolotočů je dodnes velice populární například ve Spojených státech amerických, odkud také Den kolotočů pochází. Toto datum je totiž spojeno s prvním patentem této atrakce v roce 1871.

My si tento den připomínáme obrazem z naší galerijní sbírky zachycujícím kolotoč řetízkový. Jeho autorem je Zdeněk Balaš (1904–1997), malíř, grafik a pedagog, který se ve své tvorbě nechával inspirovat svým rodným Rakovnickem a Českým středohořím, jeho častými motivy byly krajiny, předměstské zahrádky nebo právě výjevy z poutí.

Jana Jarošová, červenec 2024