Vzduchem plout
Vzduchem plout

Rozlétnout se nad širým krajem – to zní velmi poeticky, ale je třeba mít na vědomí, že se zároveň jedná o ztrátu pevné půdy pod nohama.

Na této planetě tedy existují lidé, kteří vám do balonového koše (který se přirozeně chystá k odletu), zkrátka nevlezou. Ačkoli se vzduchoplavba svým názvem přibližuje plavbě po vodě, člověk se ocitá ve svém nejméně přirozeném prostředí. A jak se nám – lidem -- ve vzduchu líbí!

V případě vzletu balonu z jihlavského náměstí u příležitosti otevření naší výstavy Aviatika byl start z mého pohledu dramatický: Zpočátku jsem se obávala, že s sebou přibereme stolky nebo celou maringotku s občerstvením. Následný tryskový vzlet byl husarským kouskem hodným potlesku. Tak rychlý výtah jsem ještě nezažila. Zároveň se vše zdálo velmi přirozené. Možná proto, že jsem si připadala jako ve snu. Pot pilota byl jistě umocněn i hořáky nad jeho hlavou. Bylo nás pět. Plus pilot. Plus asi pět bomb. Plynových bomb (informace by měla dodat relativní pocit klidu). Koš byl tedy i bez posádky pořádně těžký, jak se ukázalo po přistání. Plavba však byla krásná -- nejlépe o tom hovoří fotografie. Před západem slunce jsme se snesli na loučku za Dlouhou Brtnicí. Přistání hladké. Predikce, že koš se sklopí na bok a jedna skupina přepadne (na) druhou, se naštěstí nevyplnila.

Odstupu a nadhledu můžeme dosáhnout různými způsoby s různým efektem. Vzduchoplavba zanechá asi v každém jedinci nesmazatelnou stopu. Na výstavě Aviatika je patrné, že se balon stal hned po Ikarových křídlech důležitým vizuálním symbolem. Výhodou návštěvy výstavy je to, že si užijete nadhledů v mnoha smyslech tohoto slova spolu s odstupem od obrazu i s odstupem několika staletí, a přitom můžete zůstat nohama na pevné zemi.

 

Ilona Staňková, červen 2022

Fotogalerie