Otto Stritzko (1908 — 1986) byl malíř, grafik a ilustrátor, živil se ale převážně restaurováním. Od r. 1940 žil ve Staré Říši. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. Bendy a prof. Hoffbauera. Na výtvarnou scénu vstoupil těsně před II. světovou válkou, je tedy generačním vrstevníkem autorů Skupiny 42, nicméně jeho tvorba je spjata s katolickou modernou. Jeho manželkou byla dcera nakladatele Josefa Floriana, dcerou je Juliana Jirousová. Jeho tvorba v sobě spájí impulsy moderních výtvarných směrů — fauvismu, expresionismu, surrealismu, symbolismu. Inspiroval se též lidovým uměleckým projevem a v neposlední řadě českým barokem. V 60. letech osobitě vstřebává i podněty abstraktních tendencí. Příznačná je schopnost kombinovat žánry. Jeho malba vždy vykazuje výrazné koloristické schopnosti. Vedle civilní, náboženské a poetické linie prací vznikají i díla obsahující prvky osobitého humoru. V kontextu českého umění 20. století je Stritzkova tvorba podstatnou, dosud ne zcela povšimnutou hodnotou, což je zapříčiněno především deformací kulturních aktivit během 2. světové války a následně komunistickým totalitním režimem — dobové klima autorům Stritzkova typu nepřála.