Instalace navazuje na práci Radčické transformátory, které Jan Krtička vystavil v roce 2022 v Praze. Tentokrát jde o soubor nahrávek z Jihlavy a zpracovává zde vibrace / bručení a hučení místních vysočinských transformátorů (nicméně všechny beztoho patří pod dominium společnosti ČEZ a jsou propojeny se systémem sítí a systémů běžícím celou Evropou). Témbry místních trafostanic v druhém kanále doplňuje zvukový ambient z míst, kde se ten který transformátor nachází. Záznamy zní z reproduktorů, připomínajících retro-design výrobků národního podniku Tesla. Posluchači mohou prostorem galerie procházet jako by bloudili ulicemi v noci, když hladina okolního hluku dopravy klesne. Výsledný prostorový zvuk se proměňuje podle místa, kde se posluchač právě nachází a která z šesti soustav právě zní. Interaktivní kompozice něčím zvukově připomíná jednu větev hudebního minimalismu tzv. drone music, ale je také nenápadným odkazem na téma zvukového znečištění, kterým platíme za naše pohodlí a vypěstovanou a pečlivě udržovanou závislost na konstantním přísunu jak fosilních tak i „zelených“ energií.

Životopis: Tématem prostorové tvorby Jana Krtičky (1979) je často přírodní, nebo městská krajina, otázka její dokumentace, vztah mezi prostorem a zvukem, tělesnost a poslouchání. V posledních letech jsou to také intervence do konkrétního prostoru, otázky jeho abstrakce a koncept prostorového, multikanálového zvuku. Inspiraci minimalismem a konceptuálním uměním lze doložit u mnoha instalací pro galerie (White Cube, 2006, Čistý stůl, 2008, John Cage: přednáška o ničem, 2012). Podobné tendence se projevují i v jeho kurátorských projektech (Dokumentace, 2012 Galerie NF v Ústí nad Labem nebo Výchozí pozice, 2015 Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem). Poslední samostatná výstava Krtičkovy zvukové tvorby proběhla v galerii Jilská 14 v Praze v roce 2022.

http://www.jankrticka.com