Zpočátku se věnoval převážně kresbě, a to zejména portrétům. Jeho realisticky propracované drobné práce se pod vlivem studia moderního stylu malby například A. Modiglianiho nebo J. Šímy od poloviny 50. let postupně proměnily v emocionálně propracované portréty a figurální studie. Ty se později stávaly v grafice i olejomalbě podkladem pro figurální kompozice, jejichž hlavním vyjadřovacím prostředkem byla barva. Zdeněk Bláha byl ale především krajinářem. Jeho tvorba je tematicky zaměřená na městská a vesnická zákoutí a krajinné motivy. Inspiruje jej Českomoravská vysočina a zejména okolí Jihlavy. Tento kraj se mu stal nevyčerpatelným zdrojem námětů a bezprostředních dojmů, které zachycoval, stejně jako v portrétní tvorbě, nejprve realisticky. Postupným vývojem dochází k vlastnímu osobitému malířskému stylu plnému dynamiky s charakteristickým rozechvělým rukopisem.
Obraz z majetku OGV v Jihlavě je typickou ukázkou Bláhovy tvorby 50. let, kdy postupně upouštěl od realisticky laděných pláten a vybíral si prosté a jednoduché náměty, kterými vyjadřoval svůj vztah ke krajině a k danému motivu. Zachytil zde jarní motiv plný optimistické rozzářené barevnosti, jehož dominantu tvoří rozkvetlý strom se záplavou bílých květů, vrhající částečně stíny na široký pás louky zalité svěží jarní zelení se žlutě kvetoucími pampeliškami v popředí kompozice. V pozadí za plotem, nízkými keři a malým, rovněž bíle kvetoucím stromkem, stojí jen lehce naznačené domy s červenými střechami.
Jana Bojanovská