Malíř František Cína Jelínek (6. 6. 1882 Karlín - 3. 2. 1961 Praha) se narodil jako syn hostinského v pražském Karlíně. Studoval nejprve na reálném gymnáziu, později přešel na Uměleckoprůmyslovou školu (1895-1899, prof. E. K. Liška), a poté pokračoval na Akademii výtvarných umění (1899-1907) u profesorů V. Hynaise a R. von Ottenfelda. Po jejím ukončení absolvoval studijní cesty po Německu a Jugoslávii, kde vzniklo několik zdařilých krajin z pobřeží Jadranu. Život a tvorba Františka Cíny Jelínka jsou spojeny převážně se dvěma místy, která si během svého života velmi oblíbil, kde rád pobýval a tvořil – obec Benecko v Krkonoších a obec Křižánky na Českomoravské vysočině. K oběma místům a jejich obyvatelům měl vřelý vztah, v obou obcích se i různými způsoby společensky angažoval, a proto není divu, že mu obě udělily čestné občanství. Do Krkonoš ho kolem roku 1915 přivedla jeho láska k horám a lyžování, kterému se věnoval už od mládí. Trávil zde nejednu zimní lyžařskou sezónu, byl nejen vášnivým lyžařem, ale také velkým propagátorem tohoto sportu a výborným učitelem. Býval v pořadatelském sboru mnoha krkonošských lyžařských závodů, i na úrovni mistrovství republiky. Od roku 1921 byl instruktorem Svazu lyžařů Republiky Československé a v letech 1924-1928 dokonce jeho náčelníkem. Vedl také výcvik čs. reprezentantů pro zimní olympijské hry ve švýcarském Sv. Mořici roku 1928. Na Vysočinu poprvé zavítal již v roce 1907 a kolem roku 1920 navštívil s přáteli krajináři (Ota a Jindřich Bubeníčkové, Josef Fiala a Rudolf Vejrych) Svratku, (i zde se stal jedním z prvních propagátorů lyžování), kterou si, stejně jako celý zdejší kraj, velmi oblíbil. Roku 1933 začal v nedalekých Křižánkách s výstavbou malého domku-chaty, kde od roku 1934 pravidelně každé léto pobýval s rodinou a také neúnavně tvořil.
František Cína Jelínek byl především krajinářem, vedle raných žánrových obrázků a portrétů se věnoval výhradně krajinomalbě. Rád maloval v přírodě, zejména typické náladové motivy v duchu romantického realismu, zachycující letní a zimní krajinu oblíbených míst Českomoravské vysočiny, Krkonoš, Benecka a Svratecka.
Častým motivem jeho obrazů jsou roubené chalupy. Takovou můžeme vidět například na drobném nedatovaném oleji „Chaloupky v zimě“, z majetku Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, který je typickou ukázkou malířovy tvorby, vycházející z děl jeho vzorů Antonína Slavíčka, Františka Kavána a Oty Bubeníčka, se kterými jej pojila také láska k Českomoravské vysočině. V centru kompozice malíř zachytil v kopci postavenou zasněženou roubenku s mohutnými opřenými kládami a částečně pobořeným plotem, kterou po obou stranách lemují stromy. Nalevo mezi nimi je patrně naznačena také lidská figura. O její přítomnosti svědčí i stopy ve sněhu, které vedou k tomuto venkovskému stavení a narušují jinak jednolitou bílou masu, tvořící závěje v popředí obrazu. Horní část malby pak lemuje podmračená zimní obloha s nízkými sněhovými mraky.
V levém dolním rohu je obraz také autorsky signován a právě původ celého jména tohoto malíře je zajímavý a stojí za zmínku. František Jelínek důsledně svá díla signoval i s přidanou přezdívkou „Cína“, která vznikla již za jeho akademických studií. Chtěl se totiž odlišit od mladšího kolegy stejného jména, rovněž studenta pražské Akademie. Ze zdrobněliny Franzina, německé podoby jména František (Franz), vzniklo zkráceně „zina“, foneticky „cina“, a konečně „Cína“. Je nutné ještě dodat, že se tato přezdívka velmi rychle ujala a mnozí jej v přátelském styku oslovovali pouze takto zkráceně.
František Cína Jelínek byl členem Jednoty umělců výtvarných, jejíchž členských výstav se pravidelně účastnil a byl také zapáleným členem Sokola.