Rozhovor se sochařem, (architektem)* a grafikem Jiřím Příhodou 

S Jiřím Příhodou jsme se setkali v jihlavské galerii, když připravoval vizuální styl výstavy Adrieny Šimotové a Jiřího Johna. Následovala pracovní korespondence a komunikace po mailu (grafika pro jihlavskou výstavu vznikala za Atlantikem). Náročný výstavní projekt přerušila první protipandemická opatření. Situace se od jara roku 2020 změnila i nezměnila. Korespondence též probíhá mezi dvěma kontinenty s tím rozdílem, že Jiří Příhoda tráví již rok v lock-downu, jak se již vžilo říkat i v českých zemích. „Nyní mám větší obavy o vás doma“, píše Jiří Příhoda v jednom z březnových e-mailů „co se to tam proboha děje?“ Světová média reflektují právě kulminující epidemiologickou situaci v naší zemi.

Jednu z nejdůležitějších částí sbírkových fondů OGV v Jihlavě, a tedy i její stálé expozice, tvoří početný soubor obrazů Skupiny 42, jejímiž členy byla ve 40. letech nastupující generace mladých umělců zaměřených na poetiku současné technické civilizace. Vedle prací Františka Hudečka, Kamila Lhotáka, Františka Grosse nebo Jana Smetany, je zde zastoupen také nejmladší člen skupiny, významný představitel brněnské poválečné malby 20. století, Bohumír Matal.

Melancholická dívka (je bez datace, ale lze ji zařadit k pracím ze 60. let) je malována temperou na lepence, Stritzkovou oblíbenou technikou. Obraz znázorňuje moderní slečnu (s růžovým náhrdelníkem) uprostřed blíže neurčené barokní zahrady či parku (stylizované dekorativní vázy), jak nostalgicky vzhlíží do klenby stromů a keřů. Je konfrontací mládí s uplynulým časem i netečností přírody — historické a přírodní obklopující polo-postavu je stylizovanou kresbou provázáno v jakýsi prales — živel.