V pořadí již VI. setkání připravilo Moravské zemské muzeum společně s Komisí pro práci s veřejností a ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií České republiky.
Pozice muzejního či galerijního pedagoga patří mezi relativně mladé profese, i když jde o oficiálně etablované a do jisté míry uznávané povolání. V průběhu let se požadavky na muzejního (galerijního) pedagoga jako specializovaného pracovníka postupně proměňovaly. Na tuto pozici byly kladeny různé požadavky jak na vzdělání, tak na odborné kompetence. Od aktivit odpovídajících spíše komentovaným prohlídkám, až ke kvalifikované edukační práci. Náměty konference se v první řadě věnovaly nárokům na profesi a kompetence, profesní vzdělávání a individuálnímu rozvoji. Dále na proměny a vývoj muzejního pedagoga optikou konkrétního muzea nebo galerie. Jeho zapojení do příprav výstav a dalších činností. Třetím námětem byly nové výzvy, vypořádání se s mimořádnou situací i úskalí profese. Dvoudenní program byl vskutku nabitý.
Hlavní konferenční příspěvek zazněl od Dr. Stéphanie Wintzerith z Německa, která je zároveň členkou výboru CECA Mezinárodní rady muzeí ICOM (International Council of Museums). Ta se věnovala tématu muzejní edukace z evropského pohledu. Součástí příspěvku byly i její výzkumy, týkající se nároků na kulturní instituce muzejního typu. Zajímavostí výzkumu byla skutečnost, že současný návštěvník očekává kromě interpretace kulturního dědictví a vzdělávání také prožitek a potěšení. Toto zjištění se promítlo i do nové definice muzea, která vzešla z letošní světové konference ICOM v Praze. Následně se tímto potvrzuje a upevňuje i důležitost pozice edukátora, muzejního pedagoga, animátora či lektora v těchto institucích.
Další příspěvky se věnovaly realitě konkrétních institucí. Zajímavé bylo například vystoupení kolegy Jana Malého z Národního zemědělského muzea v Praze, edukátorky Karolíny Štefkové z GASKu v Kutné Hoře nebo kolegů z Masarykova muzea v Hodoníně. To, kam se profese muzejního pedagoga v současné době posouvá, reflektovaly kolegyně Markéta Brhlíková a Jana Černá z Muzea Brněnska, které prezentovaly imerzivní pátrací hru s názvem V kůži tajného agenta ve vile Löw-Beer. Jejich edukační program vyžaduje kromě historických znalostí i určité herecké nadání a návštěvníkovi nabízí nejen detektivní zápletku, ale také intenzivní prožitek se závěrečnou reflexí. Proměnu profese velice hezky zpracovali kolegové Oldřich Bystřický a Ida Muráňová z Národní galerie v Praze, kde měla pozice pracovníka pro kulturně vzdělávací činnost asi nejdelší historii.
Setkání muzejních a galerijních pedagogů se konají pravidelně každý rok v různých institucích. V loňském roce proběhlo v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích a v následujícím roce se zřejmě sejdeme v Regionálním muzeu v Mělníku. Už nyní se těšíme na nová témata, konfrontace i přátelská setkání!
Pavlína Pitrová, říjen 2022
