Kurz vedla lektorka Hanka Kašparová, která působí v pelhřimovské Základní umělecké škole jako pedagožka výtvarného oboru. Záruka, že workshop bude zajímavý a stojí za to ho navštívit, byla i tímto faktem zajištěna. Hned u vchodu do muzea jsem se potkala s kurátorkou a edukátorkou zároveň Zuzkou Trnkovou. Záhy jsem měla pocit, že vstupuji do prostředí, které je mi velice blízké. Jednak díky všem jmenovaným kolegyním, se kterými jsme v kontaktu, a také díky sálu plnému dětí. Se zájmem sledovaly lektorku Hanku, která nad hořákem obratně otáčela roztavenou skleněnou hmotou proměňující se v korálek. Dětem vysvětlovala, jak pracovat s ohněm i skleněnou tyčinkou, aby se nezranily a zároveň se jim podařilo vytvořit vlastní korálkový návrh. Všechny děti by se k hořáku hned nedostaly, a tak je druhá Hanka (Zrno Vondrů) provedla svojí výstavou. S nadšením jsem se ke skupince připojila a vyslechla si příběhy výrobků, které nejsou pouhými předměty nebo exponáty, ale představují tvořivou práci člověka. Jeho trpělivost a pokoru vůči materiálu, se kterým pracuje. Ať se jedná o sklo, keramiku, kov, dřevo nebo textil. Všechny tyto materiály jsou na výstavě zastoupeny a návštěvníkovi představeny v seriózní i tak trochu neseriózní, oddechové podobě. Malí návštěvníci mají navíc možnost tvořit a vyzkoušet si barevné kombinace pomocí křídy na hliněných nádobách.

Původně jsem si myslela, že si výrobu vinutého korálku vyzkouším. Když jsem ale viděla děti, které trpělivě čekaly, až na ně dojde řada a budou moci zasednout za hořák proměňující barevné skleněné tyčinky v korálky, vzdala jsem to. S radostí! Je totiž skvělé, že ruční práce láká hlavně je! Takže „Ahoj holky“ z Pelhřimova, děláte to dobře!

Pavlína Pitrová, říjen 2022