Malíř Alois Hejl se narodil 28. října 1909 v Sudicích u Boskovic a zemřel 8. ledna 1978 v Praze. Pocházel z chudých poměrů, již ve dvanácti letech mu zemřel otec a starost o rodinu tak zůstala na matce. Mladý Alois se nejprve vyučil v nedalekých Boskovicích malířem pokojů a divadelních kulis a až roku 1936, tedy ve svých 27 letech odešel do Prahy, kde se stal žákem Akademie výtvarných umění. Studoval zde v letech 1936-1939 u profesorů Nejedlého a Loukoty. Akademická studia přerušila německá okupace, pokračovat tedy mohl až po válce, školu zakončil až roku 1946 absolutoriem u prof. Nejedlého.
Během studijních let se živil prodejem novin a mytím schodů. Již za války vystavoval některé své práce, do kterých vkládal svůj život a své sny. Účastnil se výstav SVU Aleš, jehož byl v letech 1942 a 1943 členem, v roce 1942 vystavoval na Zlínském salonu mladých a v roce 1943 na Zlínském salonu a například v roce 1958 vystavoval své kresby v malé galerii Domu umění v Brně. Samostatné výstavy měl v roce 1970 v Galerii bří Čapků a v roce 1972 v Boskovicích, kde představil přes sto olejů a kvašů. Podruhé už po jeho smrti uspořádal Klub přátel Boskovic Hejlovu výstavu obrazů a kreseb v roce 1997. Jeho dílo bylo i později vystavováno v mnoha galeriích po celé republice a je vyhledáváno mnoha předními, zejména pak moravskými sběrateli. Alois Hejl odkázal například rodným Sudicím několik olejů a čtyři desítky kreseb, které jsou často studiemi k definitivnímu provedení v oleji, ale i z nich proniká Hejlovo myšlení a cítění i jeho výtvarná řeč, jíž divákovi sděluje svou životní filozofii. Ve svých dílech se metaforicky vyjadřoval k tíživým aspektům aktuálního dění. PhDr. Jaroslav Bránský ve svém článku (Region Press, říjen 2009) Hejlovu tvorbu charakterizoval takto: „…neúprosně hledal ve svém nitru pravdu s přímo introvertní analýzou vlastního já. Menší formáty nevynikají formální rafinovaností, ale obsahovou hloubkou a pravdivostí. Umělcova pozdější tvorba se soustřeďuje na zobrazení jeho protestu proti bídě, fašismu, diktatuře a všemu násilí. Tento vývoj vrcholí v zobrazení apokalyptického běsu války, kdy se na stále větších formátech obrazů objevují prvky až šílené fantastiky. Obrazy stále více vzrušují kombinacemi ostrých barev, vášnivou linií, která expresivně zvýrazňuje fantaskní malířovy vize a v goyovských deformacích zachycuje lidského jedince a společnost. Na plátnech se objevují různé symboly doby, ve které žijeme – raněný kůň, vzpínající se a zápasící o svobodu – to je symbol trpícího, ale bojujícího malířova nitra“.
Kresba „Na pastvě“ z majetku Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě je datována rokem 1957, autor zde zachytil venkovskou krajinu na sklonku léta. Jedná se patrně o blízké okolí nebo okraj jihomoravské obce Rudka (viz autorský přípis tužkou v kresbě nad signaturou), v Křižanovské vrchovině. Ústředním motivem je postava pasačky, v jejíž těsné blízkosti se pasou tři kozy. Hlavní děj se tedy odehrává v levé části středního plánu kresby, ve kterém jsou umístěny také čtyři snopy obilí a vysoký dřevěný stožár. V předním plánu se zelená travnatá louka s pásem lučních květin obehnaná jednoduchým nízkým plůtkem. Zadní plán tvoří několik rozdělených polí a samostatných listnatých stromů, horizont lemuje v levé části kopcovitá krajina a v pravé části jehličnatý les. Akvarel je proveden v teplých zemitých odstínech s převažujícími hnědými, zelenými, okrovými a šedými tóny.
Jana Bojanovská