Narodil se v zámožné rodině právníka Václava Radimského, který byl zároveň majitelem mlýna a později také statkářem v Pašince. Po absolvování kolínského reálného gymnázia odešel studovat do ciziny. Krátce pobýval v Mnichově na tamní Akademii u Eduarda Schleicha, studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfelse ve Vídni a v roce 1888 se vydal do Francie. Roku 1891 se usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu a od roku 1895 pobýval v Monetově malířské kolonii v Giverny. Zde se později trvale usadil v Le Goulet u města Vernon. Ateliér si zřídil ve starém nepoužívaném mlýně La Bergamotte a na řece Seině pak používal jako plovoucí ateliér loďku, kde vznikala jeho nejznámější díla. Po válce se i se svou francouzskou manželkou Louisou Fromontovou vrátil domů, usadil se na rodném statku v Pašince u Kolína, kde žil a pracoval až do své smrti.
Obraz „Polabí“ vznikl ve druhé periodě Radimského tvorby, tedy v době, kdy se již malíř definitivně vrátil z Francie domů. V tomto období mezi dvěma světovými válkami se ve svých dílech zabýval převážně krajinnými motivy z okolí Polabí, kde mu řeku Seinu nahradilo Labe. Jestliže byl Radimský v předešlé francouzské etapě tvorby skutečným mistrem "světelné malby", došlo v následujících letech k podstatným změnám. Štětcová faktura se prodlužuje až na pomezí splývavého rukopisu a vede k postupnému oslabování výrazu. A právě v těchto polabských krajinách autorův narůstající výtvarný konzervativismus dosahuje svého vrcholu. Radimského obrazy se vyznačují jednoduchým, ale působivým krajinným záběrem, výraznou a efektní barevností, jeho škála zejména žlutých, zelených, hnědavých a modrých tónů je impozantní. Zajímavý je i způsob malby, který při práci na některých obrazech používal, s vynecháním míst na kartonu, tedy s využitím jeho podkladu částečně nebo zcela nepokrytého barvou. Lepenka tak tvoří velké plochy, jako například oblohu nebo jen malé plošky zakomponované uvnitř malby a ty jsou v dokonale harmonickém souladu s barevnou kompozicí. Techniku, kterou je vidět jak na obraze ze sbírek jihlavské galerie, tak i na mnoha dalších Radimského dílech, si osvojil právě za svého pobytu ve Francii.
„Polabí“ představuje typický pohled do otevřené večerní krajiny, kde hlavním motivem je zákrut řeky, v jejíž klidné vodní hladině se odrážejí stromy a houštiny lemující její břehy. V pozadí se rýsuje úzký pruh několika malých políček. Horizont tvoří pás hustého lesního porostu a vysokých topolů, jimiž probleskují oranžové paprsky zapadajícího slunce, odrážející se rovněž na hladině řeky.
Jana Bojanovská