Malíř a kreslíř Jaroslav Král (5. prosince 1883 Malešov u Kutné Hory – 22. března 1942 Osvětim, Polsko) patří k nejvýznamnějším osobnostem naší výtvarné kultury, zejména pak brněnské meziválečné malby. Jeho rodiče pocházeli z Moravy, otec byl hospodářský správce a účetní odborník a díky jeho zaměstnání se rodina s pěti dětmi často stěhovala, nakonec se usadili v jižních Čechách. Jaroslav studoval nejprve v letech 1897–1901 na českobudějovické německé reálce a již zde projevoval výtvarné nadání. Po prázdninách 1901 úspěšně složil přijímací zkoušky na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, oddělení figurálního a ornamentálního kreslení (prof. E. K. Liška, A. Hofbauer, J. Preisler). V letech 1904–1908 studoval na Akademii výtvarných umění (speciální škola figurální malířství Vojtěcha Hynaise). Po jejím ukončení podnikl studijní cesty do Drážďan a Mnichova a žil jako svobodný malíř střídavě v Praze, Písku a na rodinném statku v moravské Svolšině. Jaroslav Král byl povahou velmi tichý a introvertní. Nikdy se neoženil, avšak po celý život udržoval pevné rodinné vazby. V roce 1916 po smrti otce se celá rodina přestěhovala do Brna. Zde působil nejdříve jako učitel kreslení na brněnském státním gymnasiu, později v letech 1921–1928 jako asistent na tamním Vysokém učení technickém. Přivydělával si také kreslením karikatur pro Lidové noviny nebo malováním portrétů na zakázku. V roce 1939 získal ještě místo externího učitele kreslení na Škole uměleckých řemesel v Brně, už 29. března 1941 jej však zatklo gestapo. Pro svou odbojovou činnost byl vězněn v Kounicových kolejích, později na Mírově a ve Vratislavi. Rodina se usilovně snažila o jeho osvobození, ale Jaroslav Král byl po soudním přelíčení odvezen do Osvětimi, kde zahynul pravděpodobně v plynové komoře.
Kromě výtvarné a pedagogické činnosti byl také kulturně i politicky činný, patřil k věrným a obětavým organizátorům brněnského spolkového života. V roce 1919 se stal zakládajícím členem Klubu výtvarných umělců Aleš a v roce 1922 Skupiny výtvarných umělců v Brně. Až do roku 1939 se každoročně zúčastňoval jejích výstav a byl také jejím prvním jednatelem. V roce 1927 byl přijat do SVU Mánes, v letech 1929–1933 byl členem brněnské Levé fronty a v letech 1933–1938 se stal členem a předsedou Klubu pro umění a vědu Ars v Brně. Mezi lety 1928–1938 také například spolupracoval s brněnským časopisem Index.
Tvorba Jaroslava Krále se vyznačuje osobitým malířským stylem se silně klasicistním charakterem a typickým rukopisem s omezeným barevným rozpětím omezujícím se pouze na chladnější tóny. Jako jeden z mála brněnských umělců zaměřil svou ranou tvorbu na sociální náměty vycházející stylově z kubismu a konstruktivního řešení obrazové plochy. Obrazy byly zbaveny přebytečných detailů a postavy zachycoval pouze ve zjednodušených tvarech. Motivem, kterým vyjadřoval své silné sociální cítění, byli prostí lidé v blíže nespecifikovaných, opuštěných krajinách. Od poloviny 20. let v umělcově tvorbě naplno převládly figurální kompozice. Ústředním tématem se mu staly především ženské postavy a civilistní dívčí portréty, od konce 20. let pak svou tvorbu omezil na malbu zátiší v intencích českého lyrického kubismu.
Obraz Toileta ze sbírek OGV v Jihlavě vznikl v období, kdy se Jaroslav Král zabýval tématem ženy, zejména motivem koupání, které bylo velmi oblíbené klasiky francouzské moderny. Charakterizuje jej klidná komorní nálada, jemná poetika a tendence ke geometrizaci a abstrahování v podobě jednoduché formy i barevnosti. Jak uvádí Marcela Macharáčková v Králově monografii z roku 2014, autor zde porušuje princip modelace tvarů barvou, která se stává nezávislou na kresbě a ztvárnění objemů.
Jana Bojanovská