Kresba TOYEN z tohoto cyklu, kterou OGV vlastní, a která je dílem měsíce dubna, byla nejspíše spolu s dalšími pracemi autorky vystavena na druhé výstavě Skupiny Surrealistů v ČSR v roce 1938. Výstava samotná probíhala už v značně komplikované době a stala příležitostí ke kritice fašismu a stalinismu, jak připomíná Karel Srp v monografii TOYEN, vydané v roce 2000. K putovní výstavě se vyjádřila celá řada teoretiků té doby: Roman Jakobson, Jiří Kroha nebo Jan Mukařovský. Karel Teige v úvodu katalogu k výstavě naznačil rozpor mezi avantgardní tvorbou a oficiálními ideologiemi a upozornil na analogii mezi termínem „zvrhlé umění“ a „zrůdný formalismus“ jako pejorativním označením pro avantgardní směry v Německu a Sovětském svazu.
I bez bližší znalosti historických okolností je z kresby cítit naléhavost, agresivita, útlak, který jakoby symbolizoval roztažený pařát s diagonálně umístěným stínem. Přímo v dosahu jednotlivých pařátů leží měkký zoomorfní chuchvalec, který bezbranně čeká na uchopení. Zdroj světla leží zleva a vepředu, prostorově mimo kresbu, jakoby napovídal, odkud agrese přijde. Osobně se neubráním analogii s mapou předválečného Československa a blížícím se okleštěním Sudet. Zde se může jednat o mou vlastní projekci, protože kresbu pozoruji z perspektivy člověka, který ví, co následovalo. V rámci tvorby TOYEN se nejedná o ojedinělé náměty, motivy pařátů se objevují v její tvorbě opakovaně a mohou mít různé významy. Pro srovnání uveďme například ilustrace k Aničce Skřítkovi a Slaměnému Hubertovi z roku 1934, kdy je pařát použit v přímé návaznosti na text knihy. Toto uchopení v obou případech, jak na této kresbě, tak v Aničce Skřítkovi, může být chápáno jako uzurpující. Podobně agresivní či úzkostný podtext mají v ikonografii pomyslného bestiáře TOYEN i mrtví kohouti s pařáty obrácenými k nebi na jedné z kreseb pozdějšího cyklu Střelnice z roku 1939, kde je protiválečné zaměření vyjádřené naprosto explicitně. Podobně mají i různé druhy kokonů a opeřenců, motivů, opakujících se v tvorbě autorky již od roku 1934, souvislost s nocí, úzkostí, útlakem - ať již psychickým, tedy vnitřním, nebo jako zde, politickým - a vnějším.
TOYEN (1902 Praha – 1980 Paříž)
Vlastním jménem Marie Čermínová. Označovaná jako jedna z nejvýznamnějších a nejsvobodnějších tvůrčích osobností umělecké avantgardy první poloviny 20. století. Společně s Jindřichem Štýrským vytvořili umělecký směr artificialismus, vycházející z poetismu (1927), od roku 1934 se TOYEN označovala za surrealistu/ku. Přátelila se s intelektuální a uměleckou elitou své doby, zůstávala věrná své vnitřní potřebě tvořit jako malířka a tvorbu nepodřizovala nárokům galeristů a výtvarných kritiků. Výstavy pojímala jako manifestaci přátelství se surrealistickými básníky, známé je její přátelství s André Bretonem či Jindřichem Heislerem. Život a dílo TOYEN velmi přispělo k historii feministického umění a umělecké kritiky, TOYEN ale nikdy otevřeně nevyjádřila své sympatie nebo podporu feminismu.
Lucie Nováčková