Dílo měsíce
Josef Váchal Jarní noc

Josef Váchal
Jarní noc

dřevoryt na papíře
rozměry matrice: 62 x 150 mm

v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava

Jsem ve všem amatér (…) po slávě již netoužím (…) odřekl jsem se Boha a bližních (…) Nejsem na nikom závislým hmotně ani materiálně, můžu rozsévat svou žluč, kdy se mi zachce a propagovat svoje myšlenky a svoji filosofii bez ohledu na převládající u nás směry a duchovní módu. (…) jak známo duchem jasnovidným nadán jsem, do vytržení padám, a všelijaká vidění mívám, sírou a smůlou zavánějící.

 

Duben 2022

Jsem ve všem amatér (…) po slávě již netoužím (…) odřekl jsem se Boha a bližních (…) Nejsem na nikom závislým hmotně ani materiálně, můžu rozsévat svou žluč, kdy se mi zachce a propagovat svoje myšlenky a svoji filosofii bez ohledu na převládající u nás směry a duchovní módu. (…) jak známo duchem jasnovidným nadán jsem, do vytržení padám, a všelijaká vidění mívám, sírou a smůlou zavánějící.

Malá úvodní koláž myšlenek Josefa Váchala, které zapisoval do svých deníků, dopisů i knih, prozrazuje leccos o tomto významném českém grafikovi, malíři, řezbáři a typografovi. Jeho otcem byl Josef Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Josef Váchal od dětství trpěl všelijakými hrůznými představami a vizemi, které později vrhal na papír ve formě kreseb, textů, speciálně navrženým autorským písmem, do knih vlastnoručně svázaných… Neměl jednoduchý start do života: Trauma nemanželského syna bylo ještě znásobeno odloučením od obou rodičů. Chlapce vychovávali prarodiče Alšovi, na což později rád vzpomínal. Přes dobré studijní výsledky nedokončil gymnázium a vyučil se knihařem. Alois Kalvoda, Rudolf Bém a Antonín Herbert pak mladému adeptu umění zprostředkovali základy malby, grafických technik a typografie. Po smrti první ženy (1923) žil Josef Váchal s malířkou a grafičkou Annou Mackovou a v roce 1940 se za ní z Prahy přestěhoval do Studeňan, kde se týden po jejím skonu uzavřela i jeho životní pouť. Žil odloučený od společnosti, skromně a v nedostatku. Zaslouženou pozornost si jeho dílo získalo až na sklonku jeho života, v šedesátých letech.
Josef Váchal se vedle kresby a malby zabýval i leptem a akvatintou, nicméně klíčovou se pro něj stala technika barevného dřevorytu. Svou vlastní metodou mnohobarevného soutisku z jedné desky realizoval mistrovská díla, která patří k pokladům české grafiky, přičemž každý tisk je takřka jedinečný. Cykly doplňoval vlastními texty. Volným utvářením typografické kompozice pak předznamenal vizuální poezii. Soubory kramářských písní a další obrazově vyprávěné příběhy pak můžeme zařadit mezi předchůdce komiksu. V roce 1911 spolupracoval s vydavatelem Josefem Florianem. Během měsíčního pobytu ve Staré Říši vznikly dřevoryty k poslední knize edice Studia, prvnímu titulu Dobrého díla a pro bohatě vypravenou publikaci Křižácká výprava dítek od Marcela Schwoba. Mezi Váchalovy nejslavnější publikace patří Krvavý román (1924), Šumava umírající a romantická (1931) nebo Receptář barevného dřevorytu (1934). Jako řezbář a malíř zanechal nepřehlédnutelnou stopu v domě svého mecenáše Josefa Potrmanna, jehož myšlenka zbudovat Váchalovo muzeum došla naplnění. Autorův poslední grafický list Starý rytec byl tištěn roku 1954. Josef Váchal za sebou zanechal úctyhodné dílo s kořeny v secesi a symbolismu, jakož i ve středověkých bestiářích; mnohdy sarkastické, dekadentní a expresivní, netající se zálibou v okultních vědách; jindy naplněné bezbřehou láskou k přírodě a nejrůznějším tvorům, zejména pak ke psům, kteří ho věrně doprovázeli takřka po celý život.
Drobný dřevoryt Jarní noc znázorňuje ženu hledící na hada po své levici pravou rukou třímající kruhovitý objekt, možná symbol Měsíce. Alegorická postava má hlavu pokrytou šátkem, její pravá ruka připomíná dráp. Nesouměrnost hrudníku postavy budí otázky, nejedná-li se o komplikovanější sdělení. Spojení zobrazení hada, ženy a keře nabízí paralelu s prvotním hříchem. Především ovšem oko upoutá tvar tiskové desky. Mohla by to být mapa. Nepřipomíná náhodou – současnou Ukrajinu?