Dílo měsíce
Karel Holan Část dvorku ve Střešovicích, 1949

Karel Holan
Část dvorku ve Střešovicích, 1949

olej, překližka
72 x 58 cm

v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava

Český malíř a grafik Karel Holan (4. prosince 1893 v Praze – 4. října 1953 v Praze) se právem řadí mezi významné osobnosti českého meziválečného a poválečného umění. Narodil se jako nejstarší ze tří synů pražského špeditéra Karla Holana, vyrůstal v domě v Rybné ulici na Starém Městě a Praze zůstal po celý život věrný.

Březen 2024

Český malíř a grafik Karel Holan (4. prosince 1893 v Praze – 4. října 1953 v Praze) se právem řadí mezi významné osobnosti českého meziválečného a poválečného umění. Narodil se jako nejstarší ze tří synů pražského špeditéra Karla Holana, vyrůstal v domě v Rybné ulici na Starém Městě a Praze zůstal po celý život věrný.

Nejprve navštěvoval reálku v Karlíně (1906–1913) a současně soukromou školu kreslení M. Boháče a soukromý atelier V. Beneše a O. Nejedlého. Po maturitě roku 1913 začal studovat architekturu na ČVUT v Praze, kterou ovšem nedokončil, neboť byl roku 1914 odveden do armády. Po tom, co si vědomě prostřelil nohu, byl propuštěn a mohl tak nastoupit ke studiu na AVU v Praze, kde v letech 1915–1921 navštěvoval ateliéry profesorů M. Pirnera, K. Krattnera a V. Bukovace.

Po ukončení studia podnikl v roce 1921 studijní cestu do Německa, později ještě tři cesty do Francie (1925, 1927, 1946) a nakonec navštívil Itálii (1948). V roce 1920 se stal členem Umělecké besedy (do r. 1924) a podílel se na redigování několika ročníků jejího sborníku „Život“, kde také později publikoval program sociálního umění. V roce 1924 založil spolu s P. Kotíkem, M. Holým a K. Kotrbou Skupinu sociálního umění (později nazvaná HoHoKoKo). Dále byl členem SVU Mánes (1927–1930), SVU Myslbek (1932–1934) a od roku 1936 Jednoty umělců výtvarných, kde v letech 1938–1939 redigoval její časopis Dílo. Zemřel ve věku 60 let v roce 1953, kdy mu byla v prosinci uspořádána souborná výstava, té se však již nedožil.

Karel Holan patřil k iniciátorům českého sociálního umění, ale byl především krajinářem, jehož krajina je úzce spojena s městem, zejména s jeho chudým okrajem. A právě tato pražská periferie se zapadlými dvorky a temnými zákoutími se stává ústředním motivem jeho tvorby. Městská krajina zahalená nejčastěji do tísnivého podzimu a zimy, její zákoutí i sociální kontext, se pro něj stala důležitým celoživotním tématem. Celým Holanovým dílem proniká baladičnost, melancholie a samota vyjadřovaná potemnělou a střídmou barevností (tzv. „holanovská šeď“). Barva je jeho základním výrazovým prostředkem a nositelem atmosféry. Malíř si mnohdy vystačil pouze s malým počtem okrů, šedí a běloby, kterými mistrně zachytil atmosféru zasněžených koutů staré Prahy a její periferie a zachoval tak jedinečným způsobem prchavou krásu všedních momentů hlavního města. Takovým příkladem Holanovy záliby ve hledání výtvarných námětů na neobvyklých místech a v netypických městských zákoutích je i obraz z majetku OGV v Jihlavě nazvaný Část dvorku ve Střešovicích. Toto dílo si připomínáme u příležitosti 75. výročí jeho vzniku, což dokládá autorova signatura vpravo dole s vročením 1949.

„Trávil jsem značnou část svého mládí na omšelém a opotřebovaném a tím i neutěšeném dvoře. Svoji pozdější zálibu zobrazovat periférii a různé kouty, pro mnohé zatuchlé a špinavé, vykládám si těmito dětskými vjemy, které jsou schopny objevit krásu, kde ji dospělý člověk neuvidí.“  

(Vlastní malířův úvodní text ke katalogu souborné výstavy Karla Holana v Pavilonu JUV v Praze Na příkopě v roce 1953).

                                                                                                                                                                            Jana Bojanovská