Dílo měsíce
František Gross Jak vzniká obraz, před 1969

František Gross
Jak vzniká obraz, před 1969

olej, sololit
90 x 122 cm

v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava

Kulturní a umělecké kořeny Františka Grosse můžeme najít v místě jeho rodiště, v Nové Pace. Nová Paka byla určující pro jeho umělecký vývoj, daný mimo jiné také přátelstvím s umělci a novopackými rodáky - Františkem Hudečkem a Ladislavem Zívrem. Toto přátelství bylo určující pro organizaci první společné výstavy.  Ta proběhla roku 1931, kdy trojice Hudeček, Zívr i Gross dobrovolně ukončila svá studia na Uměleckoprůmyslové škole, aby umělci následovali Chalupeckého tezi o vlastní, samostatné cestě. Následovala společná výstava v Nové Pace a přirozeně souběžně probíhalo formování názorů celé skupiny umělců, později známé jako Skupina 42.

Únor 2023

„Poměr k člověku, k věcem, k umění byl existenciálním pocitem situace. Všechno se jevilo jinak v čase permanentního ohrožení, umění se chápalo jako sebestvrzení existence člověka.“*

Kulturní a umělecké kořeny Františka Grosse můžeme najít v místě jeho rodiště, v Nové Pace. Nová Paka byla určující pro jeho umělecký vývoj, daný mimo jiné také přátelstvím s umělci a novopackými rodáky - Františkem Hudečkem a Ladislavem Zívrem. Toto přátelství bylo určující pro organizaci první společné výstavy.  Ta proběhla roku 1931, kdy trojice Hudeček, Zívr i Gross dobrovolně ukončila svá studia na Uměleckoprůmyslové škole, aby umělci následovali Chalupeckého tezi o vlastní, samostatné cestě. Následovala společná výstava v Nové Pace a přirozeně souběžně probíhalo formování názorů celé skupiny umělců, později známé jako Skupina 42.

V počátcích Grossovy tvorby bylo patrné zaujetí kubismem, v němž však Gross nerozlišoval ani analýzu, ani syntézu: zajímaly jej tvary, které viděl v dětství z okna svého bydliště, které na něj měly později zásadní vliv. Toto post-kubistické pojetí se stalo později základem filosofie Skupiny 42, stejně jako umělecká revize postavení člověka ve městě, potažmo ve světě, doplněné vlivy surrealismu. Skupina 42, tolik zásadní pro Grossovu tvorbu, se ustavila za druhé světové války a její program charakterizoval člověka osamělého v davu, žijícího svůj všední, soukromý život. Ten sice může být formován vnějšími vlivy, ale tak jako tak zůstává lidská existence osobním a individuálním svědectvím jednotlivce. Dle vzpomínek kurátora a teoretika Jiřího Machalického byl Gross „otevřený různým vnějším podnětům, živě reagoval na to, co se dělo kolem. Měl úžasný smysl pro absurdní humor, pro groteskní figury i pro prolínání dějů v interiérech a na ulici...“ Po násilném ukončení činnosti skupiny se Gross nakrátko propůjčil tendenčním principům socialistického realismu, i tehdy si však jeho obrazy zachovaly jistou původnost. Po tomto krátkém období se Gross navrátil ke svým uměleckým východiskům a v 60. letech znovu sám sebe prokazuje jako malíře strojků, strojů, mechanismů, personifikovaných lidských strojů, které se ostatně objevovaly již v počátcích tvorby fascinací setrvačníkovým kolem, které naplňovalo celou místnost.

Dílo měsíce února s názvem Jak vzniká obraz je mistrovskou prací: způsobem podání odkazuje k raným Grossovým pracím, kdy nezřídka používal řídké olejové malby na surový podklad lepenky, překližky či sololitu, přičemž podklad hrál ve stavbě obrazu nepopiratelnou roli. Tvaroslovím obraz ze sbírek OGV odkazuje k jeho závěrečným pracím, v nichž Gross své původní, kubistické a surrealistické inspirace přetavuje do specifického tvarosloví: objevuje se motiv kola, setrvačníku, spojeného s bytostí malíře (zajímavé je, že se opakuje jak v blízkosti hlavy, tak ve spodní části těla) i motiv obrazu na stojanu, postupně vrstveného v čase. Důležitost vrstvení procesu i času, který malíř nad obrazem stráví, se odráží i ve způsobu podání, kdy každá vrstva barvy, i ta sebeřidší, má význam ve stavbě obrazu a ani jediná nepřebývá. Ne nadarmo se o Grossovi říkalo, že „maloval, jakoby křičel“. Koncentrace na obrazové problémy je přítomná ve způsobu podání i tvarosloví a končí nenadále – ale ve správnou chvíli. Gross byl proslulý tím, že pokud pracoval, pracoval i několik dní v kuse. Pokud neměl inspiraci, pro změnu nemaloval vůbec…

Lucie Nováčková

 

*PEŠAT, Zdeněk a Eva PETROVÁ, ed. Skupina 42: antologie. V Brně: Atlantis, 2000. České moderny, sv. 5, s. 414