Dílo měsíce
Václav Boštík Bez názvu, 1965

Václav Boštík
Bez názvu, 1965

suchá jehla, ruční papír
145 x 172 mm

v expozici Ze sbírek
Masarykovo nám. 24
Jihlava

Boštíkova subtilní grafika z šedesátých let příznačně promlouvá minimálními výrazovými prostředky. Celoživotní zájem o prostor za viděným a hmotným jej vedl k přemýšlivému zkoumání prvotních impulzů, elementárních podob utváření světa.

Prosinec 2021

Boštíkova subtilní grafika z šedesátých let příznačně promlouvá minimálními výrazovými prostředky. Celoživotní zájem o prostor za viděným a hmotným jej vedl k přemýšlivému zkoumání prvotních impulzů, elementárních podob utváření světa. Podobně přistupoval k výtvarné tvorbě, meditativním způsobem rozjímal nad prázdnou plochou obrazu a zkoumal zákonitosti, které vedou k jeho utváření. Fascinace prvotní svobodou volby a následné hledání řádu ve vytvářené struktuře obrazu. Opustil předmětné zobrazování a plně se soustředil na zobrazení nehmotné podstaty světa. Prázdná plocha obrazu stala se mu nehmotným polem, kde siločáry neviditelných sil kouzlí obrazce vyzařující jakousi éteričnost. Na grafice, kterou máme nyní před očima je tento proces velmi dobře vidět. Chuchvalce černých bodů se shlukují podle nějakého tajemného řádu, snad magnetických sil ukrytých za papírem. Varianty obdobné struktury Boštík tvořil v celých cyklech, hledání v nekonečných možnostech dané struktury. Snažil se odosobnit celý proces tvoření, odejmout expresivní zkreslení a subjektivní zneužití malby. Podobně jako jeho souputník, estonský hudební skladatel Arvo Pärt, pracoval s minimálními výrazovými prostředky. V hudbě se jedná o strukturu několika tónů a prostory tich, v obraze o hru vybrané barvy, tvaru a bílé plochy papíru či plátna. Boštík se nikdy nezajímal o aktuální výtvarné trendy, ale samostatným myšlením hledal. Z předchůdců jej oslovil například Camile Corot, ze současníků například Josef Šíma, inspiraci ale hledal především v románském a raně gotickém umění. Ani ne v jeho konkrétním způsobu uchopení malby, ale spíše v jeho snaze o zobrazení duchovní podstaty. Jak sám říká: „Zdá se mi, ohlížím-li se zpět, že vlastně celý život směřuji k něčemu takovému, jako bylo právě archaické umění – prosáklé jasem a vzrušující jednoduchostí. Ono na rozdíl od primitivních snah, chtělo nejen zachytit viděné, ale také vysvětlit obraz a smysl světa, lidského života v tajemném vesmíru. …Řekl bych, že hledám ztracený ráj, východ z labyrintu, v němž žijeme. Snažím se hledat ve složitosti dnešního života jednoduché a čisté vztahy. A činím tak hlavou, štětcem barvami a plátnem.“  

Václav Boštík (* 6. 11. 1913 Horní Újezd, + 7. 5. 2005) - český malíř a sochař

Po studiu na ČVUT (1933-37) se V. Boštík stal žákem V. Nowaka na pražské Akademii výtvarných umění, kterou ukončil roku 1945. Už v roce 1941 vstoupil do Umělecké besedy (do 1943), od roku 1960 byl členem a spoluzakladatelem skupiny UB 12.

Boštík se věnoval zprvu kresbě, ve 40. letech na čas i plastice a návrhům textilu. Spolu s J. Johnem vytvořil v letech 1955-59 památník obětí nacismu v pražské Pinkasově synagoze. Počáteční krajinomalbu ovlivnila tvorba Camilla Corota a Paula Cézanna, ale s větším důrazem na dramatičnost a expresivitu. Pozdější poznání archaických výtvarných principů přivodilo obrat ke značnému tvarovému zjednodušení do základních geometrických obrazců (Kvádr, 1941; Krychle, 1941). Symbolické zobrazování lebek z období 1953-58 přechází přes obrazové výpovědi pomocí znaků (Atomový věk, 1957; Pavouk, 1957) až k odvržení reality a dospění do polohy výrazně lyrické abstrakce na samém konci 50. let. Náměty "polí" ze 60. a 70. let jsou jen vnějším znakem pro zachycení barevné a tvarové skladby určitého řádu (Tvarující se pole, 1965; Vrásnění, 1967; Pole, 1971; Rýhování zelené a fialové, 1974; Velké rýhování, 1978). To platí také pro souběžně vznikající obrazy, jejichž náměty vycházejí ze starší tvorby, z elementárních geometrických útvarů (Prostor v kruhu, 1967; Spirála, 1967). Tento směr rozvíjí umělec i v dalším období, které lze označit za vrcholné. Námětově se pak věnuje vizím dokonale harmonického kosmu a světa (Počátek, 1986; Mlhovina, 1988).

1937-1939 a 1945 Studium na AVU Praha u Willyho Nowaka
1933-1937 Studium na Českém vysokém učení technickém v Praze (profesura kreslení a deskriptivní geometrie)
1971-1984 činný jako restaurátor
1953-1955 laborant a fotograf v Laboratoři vyšší nervové činnosti ČSAV

(medailonek vznikl s použitím Nové encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995)

Daniel Novák