V roce 1947 získává objednávku na pomník TGM od „Slavnostního výboru pro odhalení pomníku presidentu Osvoboditeli Tomáši Gariquu Masarykovi v Jihlavě“. Jednatelem spolku byl Vratislav Šedivý, předsedou Ludvík Čutka. Sochař tedy modeluje zprvu dvě busty TGM, a teprve v březnu 1948 (!) Místní národní výbor v Jihlavě schvaluje místo plánované sochy. Nejspíše i vzhledem k rychle se měnící politické situaci se rozebíhá intenzivní korespondence mezi slavnostním výborem a zúčastněnými, nebo potřebnými stranami. Ještě v červenci tak Slavnostní výbor posílá pozvání Předsednictvu Vlády, psané v oslavném duchu vůči osobě TGM: „Pomník tento jest budován úsilím žactva jihlavských národních i středních škol, které nejen že daly k této akci podnět, ale i vlastním přičiněním opatřily téměř celý náklad (…) Bude to radostné přiznání mladé Jihlavy k pokrokovým demokratickým a humanitním ideálům, které byly hlavním smyslem i obsahem učitelské, vychovatelské, vědecké i politické činnosti T. G. Masaryka, jež tak blahodárně zapůsobil na život našeho národa…“
Mezitím se ale změnilo předsednictvo Místního národního výboru v Jihlavě, a tak v srpnu zástupci spolku posílají dopisy Krajskému národnímu výboru, v němž oznamují odhalení pomníku a přikládají pozvání vládě a prosí o intervenci, dále žádají MNV a stranu o „převzetí pomníku do ochrany“. Po veškerých peripetiích a intervencích nakonec přichází povolení od MNV, přičemž agenda je svěřena Ludvíku Čutkovi jako předsedovi spolku a bývalému předsedovi MNV, je rozeslán oběžník všem členům MNV s pozvánkou, a z vlády přichází odpověď, že na odhalení pomníku se rozhodli vyslat „pana předsedu Zemského národního výboru v Brně Svitavského…“ Ten však zjevně nijak nereagoval, a tak je k pozvání připojen úřední datovaný záznam, že „na telefonický dotaz sdělila kancelář p. předsedy ZNV Svitavského, že se předseda nebude moci zúčastnit a zastoupí ho člen rady ZNV Otakar Krupička.“ Pomník byl nakonec, se všemi poctami (a bez účasti vlády či jejích zástupců), odhalen v neděli 12. 9. 1948 a „předán do úschovny MNV“, vzhledem k tomu, že vlastníkem pomníku nebylo město, ale spolek, který vybral peníze a inicioval jeho odhalení.
Následně se rozebíhá druhá akce: zakoupení sádrového modelu pro Galerii města Jihlavy „po úhradě hotových výloh na opravu a patinování“ ve výši 3500 Kč, kdy osobně 12. 10. 1948 jednal Jaroslav Šlezinger s Kulturní a školskou komisí o podmínkách a na schůzi MNV 20. 10. 1948 bylo rozhodnuto o zakoupení modelu pro galerii, kde ale – vzhledem k historickým nepřesnostem a absenci některých dokumentů z raného období galerie – je až do letoška veden jako „Dar Marie Kovaříkové“. Teprve díky součinnosti s OA Jihlava (odkud pocházejí zmiňované dokumenty a citovaná korespondence) a knize Marie Bohuňovské jsme zjistili, jakým způsobem se model TGM do našich sbírek dostal.
Krátce po odhalení sochy a zakoupení modelu byl Jaroslav Šlezinger obžalován a v procesu „Veselý, Tuček, Rod a spol.“ v únoru 1950 také odsouzen a po internaci v táboře Vykmanov II v roce 1955 umírá ve vězeňské nemocnici. Rozbití čtyřmetrového pomníku před jihlavským gymnáziem v roce 1961 se tak nedožil, v roce 1990 byl plně rehabilitován.
Lucie Nováčková