V letošním roce si připomínáme 140. výročí narození význačného českého malíře, sochaře a grafika světového formátu Otakara Kubína (22. 10. 1883 Boskovice – 17. 10. 1969 Marseille), jehož život byl spjat nejen s moravskými Boskovicemi, kde se narodil, ale také s Francií, která se mu stala druhým domovem.
Otakar Kubín se narodil jako předposlední ze sedmi dětí do učitelské rodiny. Rodiče si přáli, aby pokračoval v této rodinné tradici, ale nakonec souhlasili, aby šel mladý Otakar studovat na Kamenosochařskou školu v Hořicích (1898-1900). Odtud odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění (1900-1904), kde studoval nejprve v ateliéru profesora J. V. Myslbeka, pokračoval u V. Brožíka, V. Hynaise a H. Schwaigera a studium zakončil u F. Thieleho. Poté odešel na krátká studia do Rubensovy malířské akademie v Antverpách a podnikl studijní cesty do Říma, Bruselu a Paříže. V letech 1909-1912 částečně splnil otcovo přání, když se stal asistentem kreslení na Vyšší průmyslové škole v Praze. Roku 1912 se oženil a odešel do Francie, kde žil až do roku 1951 nejprve v Paříži; po smrti syna v roce 1919 přesídlil s nemocnou manželkou na léčení do městečka Apt na jihu Francie, kde jeho žena bohužel později na tuberkulózu zemřela. I přes tyto smutné události si kraj Provence oblíbil a tamní krajina se stala hlavním námětem jeho obrazů. Usadil se zde natrvalo, roku 1922 se podruhé oženil a začal svou šťastnější a velmi úspěšnou životní i tvůrčí etapu. V roce 1925 koupil měšťanský dům v Simiane a později i starý hrad v nedalekém Casseneuve, přijal francouzské občanství a začal své obrazy podepisovat francouzsky Othon Coubine. Vystavoval v Paříži společně s Pablem Picassem a Henri Matissem, byl zván na výstavy do celého světa a v Římě byla vydána jeho první monografie. Po druhé světové válce se i s francouzskou manželkou ještě na nějaký čas vrátil do Československa. Žil střídavě v Praze a v rodných Boskovicích, ale roku 1964 již natrvalo odešel do milované Provence, do Marseille, kde také v říjnu roku 1969 zemřel.
Otakar Kubín byl členem výtvarné skupiny Osma (1907-1908), Spolku výtvarných umělců Mánes (od r. 1909) a Umělecké besedy (od r. 1932).
Obraz „Otylka“ z majetku Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, malovaný v zemitých barvách charakteristických pro krajinu pozdního léta, vznikl roku 1952, tedy v době malířova návratu do Čech. Kubín obecně v krajině hledal a zachycoval to, co je stálé, trvalé a neměnné. Svoji pozornost zaměřoval na určitou dominantu, na kopec, vršek, strom nebo kapličku. A právě tato drobná stavba je zachycena ve středním plánu této obrazové kompozice. Kapličku a několik stromů v její těsné blízkosti obklopuje kopcovitá krajina s ovocným sadem v pozadí a pole se svázanými snopy obilí v popředí plátna. Dle názvu obrazu je snadné přesně určit danou lokaci, jedná se totiž o kapličku sv. Otýlie, dodnes stojící v polích severně od Boskovic, místními nazývanou „Otylka“. Je to barokní stavba venkovského typu, postavená a vysvěcená roku 1751 na místě studánky, jejíž voda měla mít dle lidové tradice léčivé účinky, a to zejm. na nemocné oči. V roce 1965 byla kaplička prohlášena kulturní památkou a roku 2004 opravena a znovu slavnostně otevřena.
Jana Bojanovská